Od dětských snů k Velkýmu bahnu

Na počátku bylo slovo. Bývalý lesák Václav Mejdrech řekl, že vybuduje u Šalmanovic na Budějovicku rybník. Před osmi lety. V září bude dvouapůlhektarovou nádrž napouštět. Další dva ještě spravuje. Není žádný Jakub Krčín. Profesí je lesák a zemědělec. Žene ho touha měnit krajinu k lepšímu. „Pole nutí Evropská unie ležet ladem, mizí pily, lesy ničí těžké stroje. Staré rybníky zarostly,“ mrzí pětatřicetiletého muže, otce dvou dětí.
Přišel o práci u Lesů ČR, nedávno i o místo v nedaleké pile, která zanikla. Dřevo vyvážejí nezpracované. Začarovaný kruh. Rybník by snad mohl přežít, napadlo ho. „Vloni v září jsme kopli do země. Kdo ho vidí, nevěří, že tu nikdy nebyl,“ ukazuje zatím bahnité dno, které z jedné strany lemuje les. Poetika přijde. Obroste rákosím a na hladině se odrazí mraky nebo oko měsíce. Rybník Velký bahno, jak ho pojmenoval, bude mít u stavidel hloubku až čtyři metry. Od silnice je mělčí. Je průtočný, spojený stokou se soustavou dalších tří rybníků. Dva z nich – Kojan Velký a Kolovrátek z roku 1711, ošetřuje také Mejdrech.
Měl kus štěstí. Z celkových šesti milionů korun zaplatila více než pět milionů Evropská unie. Na projekt takzvané protipovodňové retenční nádrže, kterou je rybník oficiálně v dokumentech. Za podmínky, že příštích pět let v něm nesmí chovat ryby ani divoké kachny. Ryby se v něm stejně brzy objeví. Aby připlavaly propojovací stokou, jim úředníci zakázat nemohou.
Václav Mejdrech říká, že jako kluk chodil po okolí a snil. O tom, kde jednou budou rybníky. „První dostal můj strejda po revoluci. Vzali mu ho před tím komunisti. V roce 2003 jsem si vyhlédl místo pro jiný. Měl mít pět hektarů, pozemky jsem koupil z restituce. Ochranářům se ale projekt nelíbil kvůli šesti chráněným rostlinám. Tak jsem začal stavět kousek vedle. Aby po mně něco pěkného zbylo,“ usmívá se muž.