Navzdory Trumpovi v Kanadě víme, co USA potřebují a umíme toho využít, říká investiční stratég z Calgary

Kanada se nedávno jasně vymezila vůči prezidentovi Donaldu Trumpovi, který v rámci svých vystoupení o nové americké celní politice začal o severním sousedovi hovořit jako možném „51. státě USA“. Kanadský premiér se proti tomu hlasitě ozval během vystoupení na letošním Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Jeho projev vyvolal ovace vestoje, rezonoval světem a připomenul i Václava Havla. S odkazem na Havlův esej Moc bezmocných vyzval Mark Carney státy střední velikosti ke spolupráci, která vyváží dopady politik současných supervelmocí, včetně USA. Podle něj se svět z postupné transformace, které vedou k novému rozložení sil, ocitl najednou v bodu zlomu. 

Tento zlom sice přináší rizika, ale také významné příležitosti, jak na příkladu ekonomiky Západní Kanady dokládá Jon Spencer, partner investiční společnosti TriWest Capital Partners z kanadské Calgary, který byl hostem dalšího vydání podcastu PFI Talks, jež přináší Prague Finance Institute, spolupracující s ekonomickým výzkumným centrem CERGE-EI. 

Praktická investiční rozhodnutí

Spencer a TriWest jsou příkladem toho, jak se politické myšlenky mohou měnit v praktická investiční rozhodnutí. Výraz „rupture“, který Carney v davoském proslovu použil, mimo jiné znamená, že dosavadní systém globalizace založený na pravidlech se rozpadá rychleji a zásadněji, než si mnozí politici i investoři připouštěli. 

„Měl tím na mysli, že starý systém globálního obchodu, založený na pravidlech, náhle skončil. Odkazoval přitom i na Václava Havla – konkrétně na myšlenku, že když zelinář sundá politický plakát ze své výlohy, lidé přestanou předstírat. Jinými slovy, měli bychom si uvědomit, že jsme v nové realitě, kde stará pravidla už neplatí,“ vrací se Jon Spencer k Davoskému fóru. 

V kontextu dnešní geopolitiky to znamená přechod od globalizace, založené na efektivitě, k modelu, kde hraje hlavní roli bezpečnost, kontrola zdrojů a ekonomická suverenita. Kanada, a zejména její západní provincie, tato kritéria splňují. Navíc tento posun není jen teoretický. Na konci dubna kanadský premiér oznámil vytvoření nového státního investičního fondu ve výši 25 miliard kanadských dolarů, který má financovat klíčové infrastrukturní a průmyslové projekty a posílit dlouhodobý růst ekonomiky. Vznik fondu je přímou reakcí na rostoucí obchodní napětí se Spojenými státy a má za cíl snížit zranitelnost kanadské ekonomiky.

Americký prezident Donald Trump Kanaďany v minulosti svými výroky pobouřil. „Lidi to rozčiluje. Jsme hrdí Kanaďané. Nemyslím si ale, že by se Trumpova slova měla vždy brát doslova. Je důležité chápat, že to, co říká, a to, co skutečně chce, nemusí být totéž. Neustále se snaží vyjednávat nějakou výhodu a mistrně používá jazyk a různé výroky k tomu, aby odvedl pozornost od toho, co je skutečným předmětem vyjednávání,“ tvrdí Spencer. 

Investoři v západokanadské ekonomice tak hodně přemýšlí o tom, jaké je konkurenční postavení Kanady vůči jejímu severnímu sousedovi. „Máme to, o čem si myslíme, že je Spojené státy potřebují. Ať už je to hojnost přírodních surovin, skvělé ceny elektřiny, přístup k vysoce kvalifikované pracovní síle – všechny tyto zdroje dohromady nás staví do výhodné vyjednávací pozice vůči Spojeným státům,“ tvrdí.

Přírodní zdroje jsou pro západní Kanadu zásadní, ať už jde o ropu a plyn, vodu, potaš nebo uran. Je to oblast světa, která je mimořádně bohatá na zdroje v přepočtu na obyvatele. Hlavní západní části země se rozprostírají na vzdálenost asi 2 500 kilometrů a mají jen 13 milionů obyvatel. Provincie Alberta, jehož největším městem je Calgary, bývá někdy označována jako „kanadský Texas“, a to nejen kvůli své ropné základně, ale i kvůli politickému napětí mezi federální vládou a regionem. Západní Kanada je totiž nejen ekonomicky klíčová, ale i geopoliticky citlivá. I tak je podle Spencera vhodnou příležitostí pro investory, protože může nabídnout kombinaci několika faktorů. Tím zásadním je blízkost USA, které se snaží zajistit si přístup ke klíčovým vstupům pro průmysl a energetiku. 

TriWest hledá podniky se sídlem v západní Kanadě, které mají diverzifikované operace a silné cash-flow a operují globálně. Kanadské firmy z jejich portfolia ostatně generují dvě třetiny tržeb právě v USA. „Jsme sektorově neutrální, snažíme se investovat do podniků v oblasti služeb, distribuce, výroby i technologií – pokud generují cash flow. Sud ropy, tuna uranu nebo potaše prostě nepřejdou hranici samy. Západní Kanada má klíčové vstupy pro výrobu, které budou pro USA velmi důležité. K tomu přidejte velmi vysoké ceny energie a přístup ke kvalifikované pracovní síle.

Například v Calgary tvoří inženýři asi 3,3 procenta populace a San Francisco má asi 4,5 procenta. Právě tato kombinace podle nás vytváří velmi silné ekonomické podmínky,“ vysvětluje výhody Spencer. Role Kanady se posouvá z pasivního účastníka globalizace na aktivního hráče, který může těžit ze své geografické polohy, zdrojové základny i institucionální stability. Jon Spencer prezentoval tyto skutečnosti letos v polovině dubna také v Praze, kde kanadská ambasáda pořádala pravidelný investorský briefing, právě se zaměřením na ekonomiku západní části země.

Ekonomická suverenita a cukr versus bič

Podle něj je nesporné, jak se globální obchodní síla posunula směrem k Číně. Ještě kolem roku 2000 byly USA hlavním obchodním partnerem zhruba pro 195–200 zemí. Do roku 2024 kleslo číslo asi na 70. Naopak Čína šla opačným směrem a z asi 37 zemí skočila na zhruba 145. Podobný trend je patrný i ve výrobě. Podíl USA a Evropy na globální výrobě výrazně klesl, zatímco Čína dramaticky zvýšila svou kapacitu. 

„Z pohledu USA to znamená jedno: ztratili jsme obchodní sílu, výrobní kapacitu a nemáme energetickou infrastrukturu potřebnou pro ekonomiku budoucnosti. To jsou otázky ekonomické suverenity, které souvisejí s národní bezpečností. Reakcí je více dovnitř orientovaná politika jako odpověď na změny efektu globalizace,“ říká Spencer. Zatímco Trump používá cla jako „bič“, aby zdražil výrobu mimo USA, Joe Biden naopak používal dotace a daňové pobídky jako „cukr“, aby zlevnil výrobu v USA.

„Stejný cíl, odlišný přístup, velmi odlišný způsob vyjadřování. Ale ve skutečnosti mají více společného, pokud jde o to, co se v Americe musí stát, aby byly chráněny zájmy národní bezpečnosti,“ říká během podcastu. Uvědomuje si, že postoj USA vůči Číně i snaha o návrat výrobního know-how zpět do Spojených států není jen věc Donalda Trumpa, ale záležitost týkající se obou hlavních politických stran v USA, která probíhá už minimálně osm let. 

Uznat, že se jedná o věc přesahující stranické rozdíly, znamená přijmout fakt, že se na tom nic nezmění ani v budoucnu. „Když chápu takovou perspektivu, pak ji mohu aplikovat na svou investiční filozofii,“ říká Spencer, podle něhož může i v budoucnu přijít další nečekaný šok, jako byl ten aktuální v podobě cel a tarifů. Je proto třeba počítat s řadou scénářů. 

„Očekáváme volatilitu. Myslím, že vznikne celá řada příležitostí z toho, co rád nazývám novým geoekonomickým řádem. A myslím, že investoři, pokud budou změnu vnímat pouze jako riziko, mohou přijít o výnos. Ale zároveň bych každého varoval: riziko a výnos budou vždy propojené. A pokud nejsou, někdo vám lže,“ zakončuje povídání Jon Spencer.