„A čí je Martina? Naše!“ Tohle skandování si v úterý užívali lidé ve Velkém Oseku. Rychlobruslařka Martina Sáblíková se vrátila z olympijských her ve Vancouveru a přivítat ji přišly na tři stovky fanoušků.
Dvaadvacetiletá závodnice bydlí ve Velkém Oseku teprve od loňského léta, přesto už je jeho nejslavnější obyvatelkou. V Kanadě získala tři olympijské medaile, dvě zlaté a jednu bronzovou. Zapsala se tím do historie.
Tři cenné kovy z jedné zimní olympiády ještě žádný Čech nemá. Tedy teď už ano.
„Jsem ráda, že jsem konečně doma. A tím doma myslím Velký Osek,“ prohlásila Sáblíková, která pochází ze Žďáru nad Sázavou. Od zaplněného salonku v Motelu U Jezera ta slova sklidila bouřlivé ovace.
Víte, že v úterý ráno před vaším příjezdem někdo, nejspíš váš fanoušek, přelepil dopravní značky ve Velkém Oseku a napsal tam název „Sáblíkov“? Co na to říkáte?
Je to pro mě ohromná čest, že to někdo udělal. Jsem ráda, že mi tady lidi fandí. Nejen v Oseku, ale v celém Česku. Je to krásné a jsem za to vděčná.
Vystavíte si své medaile v domku ve Velkém Oseku, nebo někde jinde?
Vůbec netuším. To je to poslední, na co jsem zatím myslela. Na tuhle otázku sama neznám odpověď.
Pomohou vám dvě zlata k tomu, abyste se na další olympiádu mohla připravovat na krytém oválu ve Velkém Oseku?
Bylo by špatné říct, že tomu nevěřím. Já už jsem pro to víc udělat nemohla, to je alespoň můj pocit. Teď záleží na jiných lidech, co a jak bude dál.
Vyhrála jste dva olympijské závody, navrch získala bronzovou medaili. Od té doby jste v nekonečném kolotoči rozhovorů a mediálního zájmu. Co je těžší: vyhrát, nebo ustát ten tlak?
Nejnáročnější byl závod na pětikilometrové trati, tam jsem jela opravdu na krev. A hned potom novináři, to bylo opravdu drsné.
V Kanadě vás poznávali lidé na ulicích. Jste připravena na to, že i v Česku vás nyní zná téměř každý?
Zatím nevím, co mám očekávat. Nejsem připravená na nic a bude záležet na tom, jak rychle si zvyknu.
A jak se vám zamlouval zájem během olympiády?
Když jsem jela ve Vancouveru metrem, poznávalo mě tam hodně lidí. Nemohla jsem tomu věřit. Myslela jsem si, že to mám snad napsáno na čele.
Uvědomujete si, že jste se stala velkou sportovní hvězdou?
Já se za nějakou celebritu nepovažuju. Doufám, že zůstanu normální, taková, jaká jsem.
Měla jste zprávy o tom, jaká rychlobruslařská horečka v Česku vypukla?
Něco málo se ke mně dostalo. Rychlobruslení je teď prý v Česku strašně populární a já jsem ráda, že se nám ho povedlo proslavit.
Za tři medaile dostanete od sponzora pivo na tři roky zdarma. Jak s ním naložíte?
Nejsem to jenom já, pomáhal mi celý tým. Podělím se s ostatními.
Jak se teď dokážete koncentrovat na další závody, když už máte „splněno“?
Uvidíme, jak to půjde. Zatím přesně nevím, jestli budu pokračovat v sezoně, nebo ji už ukončím. Bylo by to trošku dřív, rozhodne se v nejbližších dnech. Podle čeho se nakonec rozhodnete?
Určitě to není o tréninku, trénování mi nevadí. Ale mám pocit, že mi trošku vypověděla hlava. Start na světovém poháru by nebyl špatný, jela bych jen závod na tři kilometry. Ale pak se soustředit na čtyřboj, to nevím, jestli budu schopná.
Bude to vaše rozhodnutí, nebo to necháte na trenérovi Petru Novákovi?
Zůstanu přihlášená na všechny závody a pak se s trenérem dohodneme.
Jak jste si užívala cestu z Vancouveru domů?
Let byl úplně super, celá výprava se dobře bavila. Mně se to moc líbilo, klidně bych letěla ještě jednou.
Prý jste při návratu pomáhala pilotovat…
Byla jsem při přistání v pilotní kabině i s Karolínou Erbanovou (další česká rychlobruslařka – pozn. red.). Byl to nezapomenutelný zážitek.
Olympijští vítězové se často zapojují do propagačních kampaní. Na co si v tomto směru troufáte, jak vidíte svou budoucnost v reklamě a v byznysu?
Upřímně, o tom jsem ještě neuvažovala. Takže v tomhle svou budoucnost nijak nevidím. Tohle mi nepřísluší.
Jste úspěšná i v cyklistice. Už máte vybranou disciplínu pro letní olympijské hry v Londýně 2012?
To je dlouhá cesta, zatím nemůžu říct, že tam budu startovat. Teď jsem tak unavená, že na něco takového nemyslím. Nevím ani, jestli je to dobrý nápad.
Je vám dvaadvacet let, a už o vás vychází kniha. To se každému nepoštěstí…
Já ji ještě nečetla, sama nevím, co tam o mně autor napsal. Nechám se překvapit.
Na co se teď nejvíc těšíte?
Až si rozbalím kufr a budu rozdávat dárečky.
MARTINA SÁBLÍKOVÁ
- narodila se 27. května 1987 v Novém Městě na Moravě, s rodinou žila ve Žďáru nad Sázavou. Od
léta 2009 bydlí v domě ve Velkém Oseku u Kolína, kam se přestěhovala kvůli plánované stavbě
rychlobruslařské haly.
• trojnásobná medailistka z olympijských her 2010 ve Vancouveru, vyhrála závod na 3000 a 5000 metrů, na trati 1500 metrů skončila třetí. Tři cenné kovy na jedné zimní olympiádě ještě žádný
český sportovec nezískal.
• od jejích 11 let ji trénuje Petr Novák (nyní 61 let), sám bývalý rychlobruslař. Také on se loni v létě
přestěhoval do domu ve Velkém Oseku.
• prvního závodu Světového poháru se zúčastnila coby patnáctiletá. Specializuje se na vytrvalostní tratě, je několikanásobnou mistryní světa a Evropy a držitelkou světových rekordů.
• vystudovala Gymnázium Vincence Makovského v Novém Městě na Moravě se sportovním zaměřením.
V červnu 2009 úspěšně odmaturovala.
