Opava pro cizince? Krásná, ale nudná | E15.cz

Opava pro cizince? Krásná, ale nudná

Cizinci, kteří se usadili v Opavě, vnímají specifickou krásu města. Žití v něm však podle nich bývá někdy těžkopádné.

Pro své obyvatele má Opava nezaměnitelnou atmosféru. Město si v mnoha ohledech zachovalo výsadní postavení jako regionální centrum. Jak se v něm ale žije cizincům, kteří zde našli druhý domov?
Garyho Rostocka původem z anglického Manchesteru před lety do Opavy nepřilákaly krásy města, ale láska. „Musel jsem se rozhodnout, jestli zůstanu v Londýně, nebo sem pojedu s ní. Teď sice žijeme odděleně, máme ale sedmiletou dceru Karolínu, která mě tady drží,“ říká Rostock. Učí angličtinu na Slezské univerzitě. „Moc rodilých mluvčích, kteří by učili, tady není. Z toho hlediska je to tady pro mě lepší než ve velkém městě. Kdybych ale byl mladší, šel bych do Prahy nebo Vídně. Život v Opavě je pěkný, umí ale být ubíjející,“ pokračuje Rostock. Do Opavy si přivezl bohaté muzikantské zkušenosti. V Británii byl členém známých Easterhouse a zahrál si i s punkovou legendou Buzzcocks. V hraní pokračuje i v Opavě a k hudbě má blízko také jeho dcera. „Karolína hraje na kytaru a klavír, tak doufám, že až bude hvězda, koupí mi dům na pobřeží, který za Opavu vyměním,“ říká Rostock, který v Opavě špatně snáší počasí. „Neuvěřitelné jsou prodavačky s tím svým A dál?“ stěžuje si Rostock. O něco více je v Opavě spokojený hudebník Nenko Slavov původem z Bulharska. Do města přišel v roce 1998, když uspěl při konkurzu na korepetitora v opeře Slezského divadla. „Opavu jsem tehdy neznal ani z mapy. Každý spíš ví o těch větších městech, o Praze, Brnu, Olomouci nebo Ostravě,“ vzpomíná Slavov. Když jako korepetitor v divadle začínal, zpívalo se vše v češtině a on se musel poprat s jazykem. „Nejvíce se člověk naučí, když komunikuje. Učil jsem se od lidí, z televize i soukromě,“ popisuje Slavov. I dnes v řeči narazí na slova, kterým nerozumí.

Po stěhování netouží

O změně působiště bulharský hudebník neuvažuje. V Opavě žije s celou rodinou a líbí se mu tady. „Opava je hezké město, i ostatní kolegové, kteří pocházejí odjinud, jsou tu velmi spokojení,“ říká Slavov.
Podobný osud má také šestačtyřicetiletá Kremena Pešakova, která přijela do Opavy před dvaceti lety. Také ona si našla práci v divadle a byla postavena před jazykovou bariéru. „Zpočátku to bylo docela zajímavé. Lidé tady nebyli zvyklí na cizince a když mě slyšeli mluvit bulharsky, dívali se na mě divně. Prodavačky v obchodě mě pořád opravovaly,“ vzpomíná Pešakova, která se zpočátku s kolegy v divadle dorozumívala německy. Češtinu si začala zdokonalovat při výuce na církevní škole v Opavě. V divadle poznala i svého druhého manžela, původem z Ostravy a později i partnera z Ukrajiny, se kterým má dvouroční dvojčata. V Opavě si nynější sbormistryně tak zvykla, že ji považuje za svůj domov. „Je to klidné a čisté město a za celou dobu jsme se u lidí, se kterými jsem přišla do kontaktu, nesetkala s žádnými předsudky. Právě naopak, i když jsem pravoslavného vyznání a můj dědeček byl pop, nikomu nevadilo, že učím na církevní škole,“ doplnila Pešakova.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!