Ostravské dobroty: pivní i uzená trvalka, tvarohový návrat a konec sladkého pití

Neslazené víno, zvláštně hořké pivo, uzenina s typickou tmavou barvou a bělavý tvarohový dezert. To jsou nejznámější ostravské poživatiny. Tři z nich se dál vyrábějí, na jednu už můžeme leda vzpomínat.

Klobásový pomník?

O ostravské klobáse, snad nejznámějším potravinářském výrobku pocházejícím z Ostravy, uvádí časopis Svět potravin, že je skutečně kulinářským pojmem. Přestože ji vyrábějí řezníci takřka ve všech místech republiky, málokdo zná příběh uzeniny, která se vyznačuje svou tmavou barvou.
„Před několika lety jsme chtěli v Mariánských Horách vydat publikaci Kdo je kdo. Sbíral jsem materiály a někdo z občanů mne upozornil na řezníka Josefa Pekárka,“ vzpomíná místostarosta ostravského obvodu Mariánské Hory a Hulváky Jiří Jezerský na to, jak objevil už takřka zapomenutou historii.
V Hulvákách, na adrese Žákovská 4, bydlel řezník Josef Pekárek. Vynálezce ostravské klobásy, dobroty, jejímž základem bylo kvalitní vepřové maso.
Začátkem šedesátých let se sláva klobásy začala šířit celou zemí. Pekárek tehdy pracoval v artinovském masokombinátu. Ten také dlouhá léta za normalizace klobásu vyráběl. A často nebyla vůbec k dostání.
„O tom, že ostravskou klobásu vymyslel řezník Pekárek v Hulvákách, prakticky nikdo neví. Určitě by za to stálo tuto věc nějak připomenout,“ myslí si dnes místostarosta Jezerský.
Ovšem při pomyšlení na klobásový pomník se rozesměje. „V Bratislavě jsem viděl pomníček poslední slovenské koruny. Třeba bychom mohli nějaký památníček ostravské klobáse vymyslet,“ konstatuje Jezerský.
Klobásu lze dnes koupit snad ve všech řeznictvích. Spousta restaurací ji má v Ostravě na jídelním lístku. A to i těch lepších. Taková restaurace Dittrich ve Výstavní ulici nabízí hostům ostravskou klobásu servírovanou na prkénku plném sýrů, zeleniny a pořádný kus chleba za 88 Kč. Celé se to jmenuje Slezská snídaně.

Velký tvarohový návrat

Ostraváček spatřil světlo světa v martinovské mlékárně v roce 1965. Tehdy v mlékárně postavili novou linku z NDR, která uměla vyrobit jemný tvaroh. „Prapůvod Ostraváčku byl v Pribiňáčku. Recepturu různé mlékárny přebíraly,“ vzpomíná Jiří Picek, který kdysi při výrobě Ostraváčku pracoval jako mistr.
Kdo přesně název vymyslel, už Picek neví. „Tehdy se hledaly regionální názvy. A Ostraváček zní logicky,“ míní.

Ostraváčku se tehdy vyráběly čtyři tuny denně, což je z dnešního hlediska obrovské množství. Jeden kus stál korunu padesát. Před rokem 1989 se dokonce distribuoval povinně jako svačinka do základních škol.
Jenže v polovině devadesátých let Ostraváček spolu s martinovskou mlékárnou zanikl. V roce 2003 slavnou značku vzkřísily Mlékárny Kunín. „Receptura je oproti minulosti vylepšená a jde vlastně o odlehčený tvarohový dezert,“ vysvětluje obchodní ředitel mlékáren Jiří Klos. Ostraváčky se opět usídlily v regálech obchodů s potravinami. „Člověku se ani nechce věřit, že je tomu už pětačtyřicet let,“ říká o čase, kdy se Ostraváček zrodil, někdejší mlékárenský mistr Picek.

Ostravský kahan

Víno jménem Ostravský kahan už se na rozdíl od tvarohového dezertu, klobásy a piva nedělá. Zmizelo z trhu na počátku devadesátých let. Kahan býval až nechutně sladký. Prý aby horníkům na Ostravsku lépe chutnal. Ovšem v té době nešlo o nic mimořádného. Různé značky vín se přislazovaly běžně. Přesto si kahan vysloužil svou kvalitou pověst, že je jediným vínem vyráběným z ropy.
Kahan vznikal v Moravských vinařských závodech Ostrava, podniku, který už neexistuje. Jakýmsi dědicem ostravského vinařství jsou současné Moravské vinařské závody Bzenec.
„Někde jsme tu alespoň etiketu Ostravského kahanu ještě měli,“ řekla Alexandra Kahánková z vedení společnosti. Najít etiketu se jí v Bzenci nepodařilo. Zdá se, že kahan se návratu po vzoru Ostraváčka nedočká.

Nesmrtelný Ostravar

Ostravské pivo je nejstarší poživatina, která je ve svém názvu spojená s městem. Sepětí ještě umocňuje znak Ostravaru, vzpínající se kůň. Historie ostravského pivovaru sahá až do roku 1897. Na konci 19. století sílilo v Ostravě národnostní cítění a ve městě bylo čím dál více českých vlastenců, kteří si chtěli dát klasický český ležák. Ve městě se však vařilo pouze pivo německého typu, a tak si Ostravané založili vlastní pivovar na Hornopolní ulici. Pojmenovali ho Český akciový pivovar v Moravské Ostravě.
První várku Ostravaru v něm uvařili na jaře roku 1898. A ostravské pivo se vaří dodnes. Za více než stoletou historii se ho vypilo 6,4 miliardy půllitrů. Po mnohých modernizacích patří nyní Ostravar k deseti největším pivovarům v zemi.
„Recepturu předáváme z generace na generaci. Přistupujeme k ní jako k dědictví, které je důležité zachovat a střežit,“ říká vrchní sládek pivovaru Richard Kornas. Podle něj je chuť Ostravaru stále specificky hořká. I díky ní je možná Ostravar jedním z vůbec nejdéle fungujících podniků na území města.