Pádla z Brna čeří vody veletoků

Začátkem sedmdesátých let byla v Československu nedostatkovým zbožím dokonce i pádla. Šestnáctiletému učni tesařiny Michalu Mráčkovi tak nezbylo, než si první pádlo vyrobit. Chtěl totiž s kamarády vyrazit na vodu.

Pádla brzy chtěli vyrobit nejen jeho přátelé, ale i vodácké oddíly a firmy. Za komunismu Mráček podnikat nesměl, takže pádla prodával pokoutně. „Po revoluci už bylo jasné, že se jejich výrobou uživím,“ říká padesátiletý podnikatel. Jeho pět zaměstnanců dnes poblíž Pavilonu Anthropos vyrobí asi dva a půl tisíce dřevěných pádel vlastní konstrukce a značky Panda. „Ve výrobě ze dřeva mi v Evropě podobným objemem výroby konkuruje jediná firma z Německa. Krize se prodejů nedotkla, výroba roste,“ říká muž.

Práci se dřevem miluje. To je v nevelké dílně cítit na každém kroku. Větráky, které suší fošny, dílnu prosycují vůní dřeva. Zdi lemují různě rozpracovaná pádla. Na první pohled je jasné, že vytvořit pádlo je věda. „Nové pádlo, to je pětadvacet úkonů. Používáme pružný jasan, který je pevný, ale těžký. Jako lehká výplň slouží smrk,“ říká Mráček.

V horní části pádla je oblá ručka, kterou s listem pádla spojuje dřík. List pádla na divokou vodu je zespodu vyztužený duralem, aby odolal kamenům. Kromě dřevěných lisuje a montuje i pádla plastová. „Nevyžadují údržbu a jsou asi o polovinu levnější. Dřevěné pádlo sice vyjde na jedenáct set, ale designem se mu nic nevyrovná. Dřevo je navíc pružné, takže vodák tolik nenamáhá šlachy a klouby,“ říká Mráček.

Drsná Zambezi

Díky úspěchu v podnikání si mohl dovolit procestovat Jižní Ameriku, Kubu či Nový Zéland a sjezdil mnoho evropských řek. Nejraději vzpomíná na Afriku. „Po dvou letech tréninku jsme s týmem vyrazili na mistrovství světa v raftingu na Zambezi. Je to nejšílenější řeka, kterou jsem sjížděl,“ tvrdí Mráček.

Řeka, která je místy široká přes kilometr, se v kaňonu, v němž rafty závodily, zužuje i na sto metrů a je hluboká až tři sta metrů. První ročník závodu se české reprezentaci nevydařil, ale už na dalším v roce 1996 šest Brňanů získalo titul mistra světa. Porazili pětadvacet týmů ve sjezdu, slalomu a rodeu na obří vlně. „Zambezi se evropské řeky nevyrovnají - jsou na nich nanejvýš třímetrové vlny. Na Zambezi jsou i osmimetrové. Jinde jsem nezažil, že by vlna vystřelila raft s šesti chlapy do vzduchu,“ říká Mráček.

Kromě dravých peřejí, ze kterých pořadatelé zachraňovali několik vodáků, hrozilo i jiné nebezpečí. „Jednoho závodníka napadl krokodýl, ale podařilo se jej zachránit. My jsme řeku zvládli bez problémů,“ říká Mráček. Nejhůř bylo „rafťákům“ kupodivu na souši. „Při čtrnáctidenní safari po závodech jsme dostali šílený nápad - kvůli fotce nalepit na slona logo sponzora. Měli jsme co dělat, aby nás nerozdupal,“ vzpomíná Mráček.