Vánoce jsou rodinné svátky. Lidé je tráví ve svých domovech jen se svými nejbližšími. Platí to i v Pardubicích, ale jen dokud nepadne desátá hodina večerní. Potom začnou ulicemi proudit davy lidí. Město září, odevšad se ozývá zpěv a hospody praskají ve švech. Je to na české poměry dost netradiční tradice.
„Když mě spolužák pozval na Štědrý den na Pernštýnské náměstí na punč, považovala jsem ho za blázna. Myslela jsem si, že po nadílce pod stromečkem jde celé město spát,“ vzpomíná Ladislava Černá.
Kde si dá ten letošní punč nebo svařák neplánuje, uvidí, kam ji a její přátele nohy zanesou.
Mladá čtyřčlenná rodina to má naopak velmi dobře rozmyšlené. „Najíme se, rozbalíme dárky, chvíli posedíme, umyjeme nádobí a jdeme na procházku, aby nám vytrávilo. Zajdeme s dětmi na zámek, poslechneme si Rybovu mši na náměstí a pak jdeme spát,“ popisuje průběh večera Martin Kopecký.
Na zámek míří procesí
Pardubický zámek se připravuje na nával návštěvníků. „Téměř všichni zaměstnanci musí na Štědrý večer přijít do práce dělat dozor. Nejméně tu bylo tři a půl tisíce lidí, nejvíc pět a půl tisíce. Je to jako procesí,“ pátrá v paměti ředitel muzea František Šebek. Výjimečně je otevřená i hláska. Kdo se z ní chce podívat na město, musí vystoupat po 160 schodech, ale stojí to za to. Nejen hláska nabízí pohled na sváteční Pardubice. Na ochozu Zelené brány bývá také plno.
„Všechno má takovou jinou atmosféru. Lidi se usmívají, chodí ve skupinkách ze zámku na náměstí, potom se někam zahřát na čaj nebo na grog. Mám to moc rád,“ říká Petr Smetana.
Někdo dává přednost půlnoční v kostele, jiný se raději zaposlouchá do zpívání na schodech radnice na Pernštýnském náměstí. Jsou ale i jiné případy.
„Zamluvíme s kamarády hospodu. Chce to alespoň týden dopředu, aby bylo volno a jdeme na pivo. Po té křeči s našima u stromečku si rád spravím náladu jinde,“ svěřuje se osmnáctiletý Ondra.
Východočeské divadlo Pardubice ožije o půlnoci. Herci tentokrát nechají kostýmy na ramínkách a místo toho si přinesou z domova hudební nástroje stejně jako někteří diváci. Štědrovečerní zpívání se letos ponese v duchu zvonů, zvonků na všechny způsoby. Není to náhodné téma.
„Chceme vybrat nějaké peníze na schody do zvonice vedle kostela sv. Bartoloměje. Proto budeme zpívat o zvonech,“ říká ekonomický náměstek divadla Bohumil Kos. Východočeské divadlo v minulých letech pořádalo sbírky například na malovanou oponu nebo křišťálový lustr. „Byly to peníze, které šly k nám. Letos chceme něco udělat pro někoho jiného,“ vysvětluje Kos.
