* Pocházíte z Děčína, vyrůstala jste v Praze, žila v New Yorku a nyní bydlíte v Paříži. Kde se cítíte doma?
Ono to má všechno logický vývoj. Když jsem začínala, v průběhu celých devadesátých let byla tato profese čistě v zahraničí a vlastně pro mne tady zakázky tenkrát neměly smysl. Nikdy jsem se netajila tím, že modeling jsem dělala kvůli penězům, protože mne to nikdy nijak nenaplňovalo a nebavilo. V posledních letech se tady některé zakázky začaly dostávat na dost vysokou úroveň a jsou již i velmi dobře finančně ohodnoceny. Pro mne je radost se sem vracet, protože jednak se tady cítím doma, a když zde mám práci, která je zajímavá, tak je to skvělé.
* Jaká práce se vám během vaší kariéry nejvíc líbila?
Takových bylo určitě víc. Jedna mi ale utkvěla v paměti. Bylo to mé úplně první natáčení reklamního televizního spotu, konkrétně pro šampon Timotei. Natáčení probíhalo v Arizoně. Byla to jedna z mých nejhezčích cest, protože jsem tam byla dva týdny se skvělým týmem a navštívili jsme různá místa v Arizoně. Dokonce jsme pár dnů spali v opravdové indiánské rezervaci. Na tuto cestu nikdy nezapomenu, protože jsem měla k dispozici ty nejlepší podmínky, měla jsem vlastní auto, byli jsme kousek od Grand Canyonu, nad kterým jsme se měli možnost proletět prosklenou helikoptérou a podívat se na místa, kam se normální turisté bohužel nedostanou. Prostě to celé bylo úžasné.
* Od modelingu jste pomaličku přesedlala na film. Chtěla jste být vždy herečkou?
S herectvím jsem koketovala odmalička. To byl takový můj sen, ale maminka mne od toho vždy odrazovala a říkala: „Ty a herečka? Vždyť se stydíš!“ S tím jsem vyrůstala, ale osud zamíchal kartami trošku jinak – poslal mne do Paříže, já se tam vdala, narodil se mi syn a věnovala jsem se modelingu. Po letech jsem si řekla, že mám vyděláno a že mohu jít do školy na kurzy herectví. Tam jsem se naučila metody, jak co nejlépe hrát, a od té doby se snažím prorazit v tomto oboru. Opět jsem začínala úplně od nuly.
* Poslední snímek, v němž vás diváci mohou vidět, je film The Writer. O čem je?
The Writer je americký nezávislý projekt, který je o spisovateli, umělci s duší bohéma, jehož život je velmi složitý a obtížný. Má svoji múzu a díky ní prochází těmito obtížnými stadii života, ovšem zároveň potápí do hlubin temnoty i ji, aniž by si to sama uvědomila. Je to silné psychologické drama. Nezávislá tvorba má to plus, že mnohdy natrefíte na výborné scénáře a pak záleží, jestli ten film prorazí na některém festivalu nezávislých filmů a všimnou si ho distributoři. Pak by mohli lidé vidět, že ve mně z toho herectví třeba něco je.
* Mimo hraní samo jste si také přičichla k producentství. Co vás k tomu vedlo?
Dlouho jsem hledala vhodnou látku k adaptaci na filmové plátno. Začínala jsem s herectvím poměrně pozdě a své vysněné role bych se také nemusela dočkat. A tak jsem si řekla, že si prostě najdu látku, kterou od začátku postavím na nohy jako producent s tím, že si v tom chci zahrát. Jeden můj známý mi doporučil román Devadesát tři od Victora Huga. Tento román jsem nikdy nečetla, i když jsem přečetla skoro celé jeho dílo, takže jsem to napravila a přečetla jsem verzi jak francouzskou, tak český překlad.
* Proč právě tento román?
Děj popisuje rok 1793, který byl údajně nejhorším rokem celé francouzské revoluce. Myslím, že dnešní doba je velmi ošklivá po všech stránkách jak společensky, tak ekonomicky. Dalo by se říct, že svět je nemocný a potřeboval by nějakou změnu. Ráda bych tedy, aby díky tomuto filmu byl dán společnosti vzkaz, že by nám nějaká revoluce prospěla, i když ne krvavá, to doufám, že už jsme dál.
Pavlína Němcová
Narodila se v Děčíně, vyrostla v Praze. V roce 1989 ji oslovila Milada Karasová, která hledala vhodné typy dívek pro modelingovou agenturu v Paříži, kam brzy poté odjela. Uspěla a stala se vyhledávanou modelkou. Vystudovala práva a herectví, jemuž se nyní intenzivně věnuje. Její nejznámější rolí je žurnalistka v oskarovém snímku Edith Piaf.
Autorka je spolupracovnicí redakce
