Planeta ZEN: chorvatská velkopračka peněz

DOBRO DOŠLI. Chorvatský investigativní novinář Domagoj Margetić se mohl stát žurnalistickou legendou a jeho práci mohla Evropská unie vydávat za následováníhodný příklad ve svém tolik deklarovaném boji proti korupci, zaměřeném především na novější členské státy. Margetičovi se totiž podařil kousek, kterým by strčil do kapsy i autory aféry Watergate – pomocí mravenčí práce a mnoha dokumentů dokázal, že desítky chorvatských politiků nakradly a přes jednu banku na tajné účty uložily 50 miliard eur.

A kdo je na seznamu lidí, kteří jsou do praní špinavých peněz a daňových úniků zapojeni? Třeba zakladatel největší chorvatské pravicové strany HDZ, někdejší jugoslávský generál a první prezident nezávislého Chorvatska Franjo Tudjman, nynější předseda stejné strany a bývalý šéf tajné služby Tomislav Karamarko, předseda vládní strany IDS Ivan Jakovčić či znovuzvolený primátor Záhřebu a neúspěšný prezidentský kandidát Milan Bandić.

Nyní vládnoucí sociální demokraté z SDP, kteří právě dovedli Chorvatsko do Evropské unie, mají v aféře namočeny hned tři klíčové ministry – ministr financí byl lobbistou této banky, ministr spravedlnosti advokátem mediálního magnáta Ninoslava Paviče, jednoho z oněch majitelů tajných účtů, a ministr vnitra ředitelem Pavičova impéria v době, kdy tyto tajné účty vznikaly. Naštěstí pro ně se kauza týká účtů v jediné bance s názvem Hypo Bank; vládní politici totiž zřejmě prali peníze přes jiné instituce, a tudíž jsou do zmíněných machinací zapojeni spíše nepřímo. Jako premiér Zoran Milanović, jehož bratr získal podezřelý úvěr od německé LHB Bank v době, kdy ji řídil člověk, jenž předtím tajné účty v pozici ředitele Hypo Bank chorvatským politikům vytvořil. Ať tak či onak, celkový objem uloupených peněz bude podle všeho několikanásobně vyšší.

Domagoj Margetić

I když na rozkrytí nelegálního financování politických stran a korupce nebývalých rozměrů novinář pracoval několik let a dokonale popsal fungování moderního politického systému (vzpomeňme na českou Krakatici či slovenskou Gorilu), výsledek Margetičova heroického výkonu je neslavný. Chorvatská ani evropská veřejnost se o něm totiž nedozvěděla.(1) Většina médií patří vydavatelství zmíněného držitele tajného účtu Ninoslava Paviče, největší síť novinových stánků Tisak a supermarketů Konzum zase vlastní jiný majitel nelegálního účtu – a největší inzerent v zemi – Ivica Todorić, oficiálně nejbohatší Chorvat. Margetić na protest zahájil hladovku se slovy: „Buď se veřejnost dozví pravdu, nebo zemřu.“
Uběhlo pár týdnů, veřejnost stále nic neví a Margetić znovu pozvolna přibírá – hladovku přerušil před svou návštěvou Evropského parlamentu, kam bláhově upnul svoje naděje. Jeho květnové slyšení před Výborem pro boj s korupcí a organizovaným zločinem proběhlo před hrstkou nudících se poslanců, jichž se, jak prozradily jejich následné dotazy, musejí všichni političtí i apolitičtí tuneláři opravdu bát. Jeden se třeba bezelstně zeptal: „Co pro vás můžeme udělat?“(2) Dlužno dodat, že Hypo Bank není chorvatská, ale rakouská. Margetić se k informacím dostal i proto, že aféra s Hypo Alpe Adria Bank vypukla v Rakousku.(3)

CHORVATSKÝ RATH.

(1) Informace zveřejňoval Margetić přes blog, Facebook či stránky Occupy Croatia.

(2) Margetičovo vystoupení je k vidění v angličtině na YouTube

(3) Známý korutanský politik Jörg Haider si přes Hypo Bank ulil v Lichtenštejnsku cca miliardu korun. Kdyby v roce 2008 nezemřel, možná by tento systém, na kterém se podílela celá místní politická reprezentace, nikdy nebyl odhalen.