Povodňoví bezdomovci balí, po půl roce si ustelou ve svém

Během chvíle z nich rozběsněná Nisa udělala bezdomovce. Po zhruba půl roce konečně přespí doma. V Hrádku dokončují povodňové domky pro osm rodin.

Nataša Chovancová vyběhla ze svého domku na břehu Nisy v Hrádku jen v botaskách a teplácích. Na záda hodila batoh s dalšími tepláky na převlečení. Aby zachránila život, musela se vrhnout do vody. Bylo 7. srpna, hrádeckou čtvrť Donín bičoval déšt a Libereckem se řítila povodeň. Od té doby nemá osmačtyřicetiletá pekařka, její synové a bývalý manžel žádné „doma“.

Rozšklebená konzerva

Řeka jen v Hrádku zničila patnáct domů. Chovancových byl mezi nimi. Teď mají šanci znovu bydlet ve svém. V nových domcích v hrádecké Jižní ulici. V bezpečné vzdálenosti od řeky. Místo u mostu, kde jedenadvacet let žili, je prázdné a zasněžené.
Řeka v létě ukrojila sedm metrů pozemku a roztrhla dům v půli jako konzervu. „Statici řekli, že musí okamžitě dolů, ani nás tam nechtěli pustit pro věci,“ vypráví Chovancová.
Sedíme v kuchyni provizorního bytu z kanceláří autoservisu, kde rodina od září žije. Za zády Chovancové trůní lednice, před ní na stole leží album s dětskými fotkami synů. Jediné, co Chovancovi ze starého domu zachránili.
„Všechno ostatní kolem máme buď půjčené, darované nebo nově koupené,“ říká osmačtyřicetiletá pekařka. Od povodní marodí. „Nevědí, jestli jsou to záda nebo žlučník. Doktor říká, že je to ze stresu. Přepadají mě úzkosti a strach z toho, co bude,“ popisuje.
Má důvod. Dům neměla pojištěný. „Pojišťovák říkal, že jsme v záplavovém pásmu a platili bychom balík. A teď musím splácet dvousettisícový úvěr, který jsem si dříve vzala na opravu domu,“ posteskla si žena.
Od státu zatím slíbenou dotaci sto padesát tisíc nedostali. Z radnice jsme dostali třicet tisíc, ale to padlo na sprchový kout a bojler sem,“ vypočítává. V novém bytě je potřebovat nebude. Sprchový kout a kuchyňská linka patří k zařízení.
„Těším se tam, ale taky se bojím, jak to utáhneme. V pekárně mám sedm tisíc a k tomu ten úvěr, ještě že syn má práci a pomůže,“ uvažuje.
Ze začátku bude nájem malý, jen asi tři tisíce, až se zabydlíme, zvýší se. Syn pracuje, společně to zvládneme,“ plánuje.
V novém dvojdomku bude bydlet s bývalým manželem a druhým synem. „Budeme to mít rozdělené stejně jako náš původní dům, jenže napříč,“ popisuje. Nyní je pro ni nejdůležitější datum pátek 14. ledna, kdy by dům měli kolaudovat. Pak už bude balit.
Na byt u mostu ale nezapomíná. „Když jedu kolem a koukám na to prázdné místo, vždycky mi zatrne,“ říká, ale pak mávne rukou. „Čert vem věci, hlavně, že jsme to přežili,“ dodá.

Rodiny z chatek

Hned kousek od Chovancových budou bydlet rodiny Křelinova a Koskova. Potkal je stejný osud jako Chovancovy. Od září obývají dvě chatky v hrádeckém rekreačním areálu na Kristýně. Ten je teď pustý a zasněženě prázdný. „Už plánujeme, co kde bude. Viděli jsme nákresy a byli se tam kouknout, ale jen zvenku, uvnitř jsme ještě nebyli,“ říká Eva Kosková.
Na ruce drží dvouletou dceru Marušku. Jedenáctiletý syn je ve škole. Každý den ho do ní vozí kolem místa, kde dlouhá léta stál jejich domek. „Malá tam vždycky ukazuje a říká babi, babi. Pamatuje si, že jsme tam s babičkou bydleli,“ popisuje Kosová. Babička, Věra Křelinová, si při vzpomínce na starý dům utírá slzy. „Na velkou vodu jsme byli zvyklí, ale tohle bylo bez šance. Ráno jsem šla do práce a byla voda jen v zahradě u ohniště a odpoledne už jsem se neměla kam vrátit,“ říká Křelinová.
Z obyvatel domu hlavní povodňovou vlnu zažila jen dlouhosrstá jezevčice Bobina. „Šoupl jsem ji nahoru do patra a už se pro ni nemohl vrátit. Týden z toho byla v šoku,“ říká syn Křelinových Zdeněk, kterého před povodní i s otcem odvezli vojáci do bývalé hospody ve Starém Sedle.
Manžel Evy Koskové nejprve uklidil ženu a děti do bezpečí a pak pomáhal zachraňovat sousedy. „U nás už nebylo co. Domem se prohnala dvoumetrová vlna, sebrala nosnou zeď a příčky. Pravou stranu jsme podepřeli trámy a přemýšleli, jestli by to nešlo opravit,“ líčí Kosková. Neměli kam jít, a tak ještě pár týdnů zůstali. „Nešlo to, všude vlhko a plíseň, co nezlikvidovala voda, dorazila by zima. A tak nás poslali do chatek a dům zbořili,“ popsala Kosková.
Kdy se rodiny postěhují do dvojdomku v Jižní ulici, přesně neví. „Na zprávu z radnice čekáme každým dnem. Mělo by to být snad ještě v lednu. Řekli nám, že provoz nebude drahý, protože domy jsou energeticky úsporné. Tak snad to zvládneme. A zařídíme si to postupně,“ doufá Kosková.
V minikuchyňce mají ještě vánoční výzdobu. „Měli jsme všechno, jak má být. Dárky, stromek, cukroví i salát, ale necítili jsme se tu doma. Jedno na nich bylo úžasné, že jsme spolu živí a zdraví a po tom, co jsme v srpnu zažili, to není málo,“ míní Kosková.