Před 20 lety se tunel pod Mont Blankem změnil v peklo. Na jeho úpravy pak musely jít miliardy

Následky požáru v tunelu pod Mont Blankem

Následky požáru v tunelu pod Mont Blankem Zdroj: Profimedia

Následky požáru v tunelu pod Mont Blankem
Následky požáru v tunelu pod Mont Blankem
Následky požáru v tunelu pod Mont Blankem
Následky požáru v tunelu pod Mont Blankem
Následky požáru v tunelu pod Mont Blankem
19
Fotogalerie

Tunel mezi francouzským střediskem Chamonix a italskou Aostou byl řadu let považován za nejbezpečnější přejezd Alp. Až do 24. března 1999, kdy zde při požáru zahynulo 39 lidí. Hned na to se strhla diskuse o bezpečnostních opatřeních v dosti úzkém tunelu (šířka 8,6 metru) a o příčinách požáru. Osudnou chybou údajně bylo, že ventilace na italské straně byla nastavena tak, aby hnala vzduch dovnitř, což pomohlo rozdmýchat vražedný požár.

Stavba byla po nehodě až do 9. března 2002 uzavřena. Obnova tunelu stála 350 milionů eur (asi 11,2 miliard korun) investovaných zejména do výstavby únikových východů a do vylepšení evakuačního, poplašného a signalizačního systému.

První diskuse o stavbě tunelu pod Mont Blankem spadají do konce 40. let, dohoda o stavbě mezi Francií a Itálií byla uzavřena v březnu 1953. Tunel se stavěl téměř osm let, stavební práce začaly v květnu 1959. Během nich muselo být odvezeno kolem milionu krychlových metrů horniny a stavbařům trvalo tři a půl roku, než z obou stran provrtali Mont Blanc a přiblížili se k sobě s odchylkou 13 centimetrů. Na stavbě pracovalo pět inženýrů a 350 dělníků plných 4,6 milionu hodin.

Tunel, který umožnil celoroční provoz vozidel přes Alpy, slavnostně otevřeli 16. července 1965 prezidenti Charles de Gaulle a Giuseppe Saragat. Dopravě byl zpřístupněn o tři dny později. Tunel zkrátil cestu z Francie do Turína o 50 kilometrů a do Miláne o asi 100 kilometrů.

Stavba, která odpovídala na prudký rozvoj silniční sítě v Evropě v 60. letech, patří k první generaci tunelů pod Alpami. O rok dříve byl otevřen velký tunel svatého Bernarda (dlouhý 5,8 kilometrů), v roce 1967 malý tunel svatého Bernarda (6,6 km) a v roce 1980 prvně projely automobily tunely Fréjus (12,9 km) a Gotthardský (16,9 km).

Tunel pod Mont Blankem byl nejdelším silničním tunelem světa až do prosince 1978, kdy jej s délkou 13,9 kilometru překonal rakouský tunel Arlberg.

Základní údaje o tunelu pod Mont Blankem:

Délka: 11 611 metrů.

Šířka: 8,6 metru (dva jízdní pruhy o celkové šířce sedmi metrů).

Výška: 4,35 metru.

Doba průjezdu: asi 12 minut; denně jím projede přes pět tisíc aut.

Nejvyšší bod v tunelu: 1395,5 metru nad mořem.

Výška skály nad tunelem: více než dva kilometry.

Ostatní: v tunelu je od 90. let zřízen každých 100 metrů telefon, každých 300 metrů odstavné místo a každých 600 metrů nouzové prostory s čerstvým vzduchem. V tunelu se musí jet rychlostí mezi 50 a 70 km/h, se zapnutým rádiem a vzdálenost mezi vozidly musí být nejméně 150 metrů.