Přerovský hasič uspěl na šampionátu

Přerovský Tomáš Zobaník skončil třetí na mistrovství Evropy nejdrsnějších hasičů.

Hoří? Pak pro nešťastníka, jehož katastrofa postihla, je nejlepší, když přijede právě on. Přerovský hasič Tomáš Zobaník. Podle výsledků nedávného mistrovství Evropy v soutěži TFA - Toughest Firefighter Alive, což znamená nejtvrdší hasič přežívá, totiž patří k evropské elitě.

Zobaník hrál do pětadvaceti let hokej. Nejprve juniorskou extraligu v Olomouci, potom první ligu za Přerov. Tím získal kondiční základy, kterých teď využívá v neobvyklém sportovním odvětví.

Loni mu medaile unikla

Evropský šampionát TFA hostí každým rokem Německo a Zobaník nebyl v půli června v Lipsku soutěžním nováčkem. Atmosféru mistrovství zakusil už loni a nevedl si zle. Medaile v jeho věkové kategorii mu jen těsně unikla. Letos už si „bednu“ pro nejtvrdší hasiče ve věku od třiceti do pětatřiceti let pohlídal a skončil třetí, v celkovém hodnocení šestý. Navíc tříčlenný český tým se Zobaníkem v sestavě se stal nejlepším družstvem.

„Jsem spokojený. Můj cíl byl zlepšit si loňská umístění, a to se mi podařilo,“ pochvaluje si letos jedenatřicetiletý hasič.

Soutěže TFA se skládají z několika disciplín, které simulují reálné situace při hasičských zásazích. Šampionát v Lipsku měl na programu čtyři prověrky, mezi nimiž měl závodník vždy pět minut na odpočinek.

V úvodu první disciplíny si soutěžící přes každé rameno přehodili konec stometrové hasičské hadice, kterou měli natáhnout na osmdesátimetrovou vzdálenost.

„Odhadem jsme táhli 160 kilo, k tomu ještě tření hadic o asfalt,“ popisuje Zobaník. Navíc nesli borci na zádech třináctikilový dýchací přístroj. Po natažení hadic museli závodníci ještě smotat dvě dvacetimetrové a uložit je do přihrádky. Teprve pak rozhodčí zastavili stopky.

Po pěti minutách čekala druhá, ještě tvrdší prověrka. Nejprve sto úderů osmikilovým kladivem, potom popadnout pětadvacetikilový kanystr a proběhnout s ním dvakrát dřevěným tunelem. Přes ramena přehodit devadesátikilové závaží, simulující člověka, a uběhnout s ním sto metrů. Na závěr pomocí konopného lana přelézt třímetrovou bariéru a seskočit na žíněnku. „Je to nejsilovější disciplína, v tom se cítím dobře,“ libuje si přerovský hasič.

Ve třetím kole museli soutěžící se dvěma kanystry, vážícími dohromady padesát kilo, vyběhnout tři patra a potom na laně vytáhnout z přízemí třicetikilové závaží. S kanystry pak seběhli zase dolů a rukama rozklepanýma vysílením museli našroubovat na hasičskou proudnici koncovku.
To nejhorší pro Zobaníka přišlo na závěr. Výběh do pětasedmdesát metrů vysoké věže po úzkém točitém schodišti. Na zádech s dýchacím přístrojem. „Napálil jsem to takovým způsobem, že jsem si v půlce musel chlapsky odplivnout,“ otřepe se při vzpomínce.

Chtěl by na hry do Asie

Bronz z Německa je pro Zobaníka zatím největším úspěchem. Ale brzy může dosáhnout ještě lepšího výsledku. Ve druhé půli srpna se v Koreji konají hasičské světové hry, kde by přerovský tvrďák rád startoval. „Bude ale záležet hlavně na penězích. Všechny náklady sám nezaplatím,“ uvažuje Zobaník.

Zatím se dál pětkrát týdně připravuje v posilovně a na kole. S blížícími se závody se zaměřuje na vytrvalost a technické finty, třeba motání hadic. „Jsem rád, že mi v práci vycházejí vstříc a umožňují mi maximálně se věnovat přípravě. Samozřejmě, pokud někde nehoří,“ uzavírá Zobaník.