Příběh, který by nikdo nevymyslel
Asi nejsem jediný, kterého přitahují napínavé thrillery. Přestože jsem jich viděl několik, filmovou podobu jednoho si dost dobře nedokážu představit. Jde totiž o příběh tak zamotaný, že by k němu musel divák dostat příručku s vysvětlivkami. Ten příběh se jmenuje kauza Kuřim.
Je to už téměř pět let, kdy někdejší policejní mluvčí okresu Brno-venkov Aleš Mergental vydal tiskovou zprávu o tom, jak policisté našli v jednom domku v Kuřimi na Brněnsku dítě v žalostném stavu. „Žena trýznila osmiletého syna. Zavírala jej v místnosti bez oken, ruce mu svazovala lepicí páskou. Jíst a pít dostával nepravidelně. Potřebu vykonával do přistaveného kýblu,“ informoval Mergental. Matka skončila ve vazbě, syn v péči lékaře. A kdyby se události vyvíjely jako v jiných podobných případech, předstoupila by žena před soud a dostala by maximálně podmínku. Jenže se stalo něco nečekaného. Docela obyčejný případ na sebe začal nabalovat další hrůzná nebo nečekaná zjištění a tajemné postavy, které z něj udělaly jednu z nejpodivnějších kauz v dějinách novodobé české kriminalistiky.
Jednou z nejtajemnějších postav onoho příběhu je Barbora Škrlová. A hraje v něm jednu z hlavních rolí. Pardon, trojrolí. Přestože má vysokoškolský diplom a občanský průkaz na svoje jméno, vystupovala v kuřimské kauze také jako holčička Anička, která se dostala mezi své „sourozence“ v Klokánku, odkud záhy utekla a objevila se až na severu Evropy, v Norsku. A aby toho nebylo dost, objevila se tam jako Adam.
Že se v tom začínáte ztrácet? Že se vám to zdá divné? A že by na tak úchylný film nikdo do kina nešel? Možná máte pravdu. Jisté je, že tak zamotaný děj by nevymyslel ani ten nejšílenější scenárista.
