Psycho Polednice svádí víc atmosférou než obsahem

Básní Karla Jaromíra Erbena o matce, která udusí vlastní dítě ve snaze chránit ho před čarodějnicí, již na něj předtím sama poslala, se straší děti už na základní škole. Filmová Polednice se stejnojmennou částí z Kytice jen inspirovala a děsí o něco méně. Hororovou nálepku na příběhu matky, která se s malou dcerou, ovšem bez manžela nastěhuje na samotu u vsi, se vyplatí brát s rezervou. Polednice lépe zapadá do žánru psychologického dramatu, opentleného několika efektními lekačkami.

Tvůrčí dráha mladého filmařského týmu, do něhož patří producent Matěj Chlupáček a scenárista Michal Samir, kteří pomohli s režií debutujícímu Jiřímu Sádkovi, má zatím vzestupnou tendenci. Po zmatečném experimentu Bez doteku a formálně podmanivém, ale obsahově plytkém snímku Hany přišel film, který už si zaslouží plnou pozornost. Ani on není dokonalý. Příběh většinu času působí jako zdlouhavý úvod do děje. Postupné nervové hroucení matky, která sama nezvládá rodinné a finanční problémy, by mělo být předvedeno přesvědčivěji. Scénář sympaticky nechává dost věcí vyplynout z kontextu.

Zápletka sama, která by se měla stihnout během měsíce prázdnin, je ovšem celkem řídká a brzo se zúží hlavně na otázku, zda všechno dopadne jako u Erbena.

Film tak stojí víc na úzkostné atmosféře než na ději, což mu úplně nestačí, protože na to není zahuštěn dostatkem napětí, případně oním avizovaným strašením.

Dobře nastřihané lekačky fungují výborně, ale není jich mnoho. Samotné vize trikově upravené Polednice vypadají bohužel amatérsky. To nejhorší se stejně vždy odehraje mimo záběr.

Mladí sebevědomí tvůrci obeznámení se zahraničními filmovými trendy si jinak zvukovou a vizuální stránku filmu pohlídali. Hudba je přesná, kamera sugestivní, barevné filtry podporují dusnost léta. Jeho zářivá žlutá kontrastuje s modrým vnitřkem nového domu, do nějž se matka postupně čím dál víc zavírá. Na pohled je Polednice docela svůdný zážitek, obzvlášť v kontextu českého filmu, který na takové profesionální technické přednosti často moc nedbá.

Autoři navíc umějí pracovat s herci. Anna Geislerová do role matky dává, co může, ač ani ona zcela nevyplní mezery v její psychologii.

Obdivuhodně vše zvládá Karolína Lipowská v roli její dcery a uspokojivě si poradili i vedlejší hráči, především Daniela Kolářová jako bláznivá žena připomínající, co se stalo v předloze, a Jiří Štrébl v roli příliš ochotného souseda.

Polednice (psychodrama, Česká republika, 90 minut)
Režie: Jiří Sádek
Hrají: Anna Geislerová, Karolína Lipowská, Daniela Kolářová, Zdeněk Mucha
Hodnocení: 60 %