První jsou příběhy nájemného zabijáka, který je ale přesně tím postmoderním antihrdinou, jakého mají dnešní čtenáři rádi. Ano, vraždí lidi, ale má svoje zásady, je sympaťák a je s ním zábava. Vlastně je to hodný hoch. I v šestém dílu se série pořád proměňuje. První knihy vyvolávaly výbuchy smíchu, další byly ultradrsné, o skutečném přátelství a oběti, a šestka vše mísí elegantně dohromady. Šlape, je odlehčená a vtipná a přitom mluví o poutech mezi lidmi velmi opravdově a přitom bez patosu. Superman současnosti.
Punisher je něco jiného, také ho od Hitmana dělí roky. Po slabších nových kusech, které rozmělňovaly Ennisovy trademarkové charakteristiky, je totiž Matička Rus vydávána v edici Max určené jen dospělým. To v USA znamená, že Ennis mohl opět nalézt svou opravdovost v nelítostné otevřenosti. Punisher, zabiják zločinců, provádí záchrannou výpravu do nitra Sibiře ne pro hezké oči malé holčičky, ale pro smrtící virus, který jí koluje v krvi.
To důležité je jen nelítostnost bytosti, kterou nekonečné zabíjení krom pár základních instinktů zbavilo veškeré lidskosti. Ennis tu nemá téměř jediný vtip, nebo pro něj tak typické odlehčení a nadsázku. I lámaná kresba zobrazuje padesátiletého muže s buldočí tváří zabijáka. Oproti nelítostné knize Na začátku sice nakonec nějaká naděje zůstává, ale hlavním smyslem této drsné jízdy plné desítek mrtvých je ukázat člověka v extrémních situacích, kdy jeho hodnota vyrůstá pouze ze schopnosti být ochoten zaplatit nejvyšší cenu. Takto na dřeň jdoucí příběhy, kdy je v sázce všechno, jsou dnes vzácné. A o to důležitější.
Garth Ennis: Punisher: Matička Rus
Nakladatelství: BB art / CREW, 2011
Překlad: Richard Podaný
Hodnocení: 70 %
Autor je spolupracovníkem redakce