Rozevlátý osud českého jazzmana je neuvěřitelnou odysseou
Na české poměry je život saxofonisty a člena slavných českých i amerických orchestrů Jana Konopáska nevídaný. Chvílemi je nejen biografií, ale i svědectvím o několika desetiletí minulého století. Svůj neuvěřitelný život shrnul šestaosmdesátiletý umělec v biografii nazvané Jazzová odyssea.
Pražského rodáka Jana Konopáska provázely již v dětství tragické následky holokaustu, kvůli němuž přišel o část rodiny a přátel, a později i komunismu, který rodině znárodnil nemalý majetek a kvůli kterému ostatně sám emigroval.
V padesátých letech se prosadil jako jedna z hlavních postav zásadních tuzemských souborů, orchestru Karla Krautgartnera a S+H Quartetu. Následovala velmi dramatická emigrace v roce 1965, kdy po prvním neúspěšném pokusu strávil dvanáct dní v jugoslávském vězení. Na druhý pokus pak přeplaval jen v plavkách bez jakýchkoliv osobních věcí, natož s hudebním nástrojem, kilometrový záliv mezi Jugoslávií a Itálií.
Po pár letech života v Německu se usadil ve Spojených státech. V zámoří to dotáhl na člena slavných orchestrů, například Woodyho Hermana – s nímž za album Thundering Herd získal v roce 1974 prestižní cenu Grammy–, Lionela Hamptona či Buddyho Riche. A také nejen studoval, ale posléze i vyučoval na slavné Berklee College of Music v Bostonu.
Mezitím a potom se ale také živil jako taxikář v Česku, v Americe pak jako prodejce realit a řidič náklaďáku, chvíli žil jako bezdomovec v karavanu. Od půlky osmdesátých let už téměř rezignoval na hudební kariéru a několik let se jako člen lodního orchestru plavil na luxusních lodích po Karibiku i Atlantiku. Také se dvakrát rozvedl a tragicky přišel o sedmnáctiletého syna.
Celá biografie svědčí o mnohdy drtivém vlivu tehdejších režimů, nacistické i komunistické totality, i svobodného německého a amerického kapitalismu. A také o talentu, píli a o nezdolnosti, se kterou se snažil stát si za svým hudebním projevem. To nebylo vždy lehké – po komunistickém převratu v roce 1948 byl jazz na hranici zakázané „snobské americké“ kultury, v Americe bylo zase vždy talentovaných hudebníků tolik, že uplatnit se bylo občas na hranici zázraku.
Jenže Amerikou byl od prvních chvil nadšen. „Cítil jsem tu šílenou sílu amerických muzikantů, kteří se nikdy nespletli,“ vyznal se po jednom z prvních koncertů, které v Americe po emigraci navštívil. Jenže bohatství mu ani přes úspěchy nepřinesly. „Herbie Hancock nebo Chick Corea kdysi řekl: Jazz je slovo, které nás odděluje od dobrých finančních příjmů,“ vysvětluje Konopásek doby, kdy neměl ani angažmá, ani domov.
Tehdejší Československo na Konopáska po jeho odchodu do zahraničí zapomnělo, i proto že se jej komunisté snažili vymazat z historie. Ale emigranti si na něj pamatovali dobře. „Vstal barytonsaxofonista, zahrál sólo. Nádherné, ohebné v hloubkách i výškách, medové sólo. Ano, ten štěstím zářící swingující barytonista nebyl nikdo jiný než můj starý známý Jan Konopásek, s nímž jsem se naposledy viděl už hodně dávno, na svatbě Evy Olmerové v Praze, a on potom zmizel…“ zavzpomínal po dlouhých letech spisovatel Josef Škvorecký poté, co navštívil koncert orchestru Woodyho Hermana v Torontu, kde český literát žil.
Celá kniha má ještě několik zásadních formálních pozitiv. Jejím spoluautorem je renomovaný hudební publicista Jiří Plocek, který Konopáskovo vyprávění doplňuje několika menšími studiemi o postavení jazzu v Československu i ve světě.
Druhým je obsáhlý archivní materiál včetně fotografií či kopií programů zvoucích na koncerty uskupení, v nichž hlavní postava knihy vystupovala. I proto je Jazzová odyssea jednou z nejlepších muzikantských biografií, které v Česku v posledních mnoha letech vyšly.
Jan Konopásek, Jiří Plocek: Jazzová odyssea Vydal: Galén Hodnocení: 80 % |
