Solská: Trable házím do vody

Minulý rok byl pro téměř šestnáctiletou Adélu Solskou úspěšný. Vybojovala si druhé místo ve finále českého poháru na pětikilometrové trati.

Takové zakončení dálkařské sezony ani ona sama nečekala. Teď si může užívat odpočinku, ale Adéla nelení a zabrala ještě více než kdy předtím. Jde si tvrdě za svým snem – dosáhnout dalších náročnějších vrcholů. „Ještě jsem toho zase tak moc nedokázala. Chci být lepší, abych se sama cítila lépe,“ říká mladá plavkyně. Každodenní tréninky musí skloubit se školou a na sebe jí už příliš času nezbývá.

Jak jste se dostala k závodnímu plavání? Přes rodiče, to oni mě donutili chodit už od šesti let do plavecké přípravky. Zprvu se mi tam moc nechtělo chodit, ale pak mi to začalo jít, a díky tomu mě to i začalo bavit. Předtím jsem je za to nesnášela a dneska jsem jim za to ze srdce vděčná.

Co jste musela udělat pro to, abyste se dostala až na vrchol? Snadné to nebylo, namakala jsem se šíleně. Tvrdě jsem na sobě pracovala, kdykoliv byla možnost plavat, plavala jsem. Vše ostatní kromě školy šlo stranou.

Jaké byly vaše začátky? Plavu odmalička, ale až v osmi letech mě to začalo opravdu bavit. A než jsem to začala opravdu umět, tak uběhly asi čtyři roky krutých tréninků.

Přibližte svůj všední týden, kolik času strávíte v bazéně? S trenéry Petrem Kopřivou a Petrem Wolfem jsme se domluvili na plavání osmkrát týdně. Chodím do bazénu většinou na šest hodin ráno a potom jdu do školy. Někdy mě to příjemně nakopne na celý den, ale nesmím to přehnat, pak ve škole sedím dost zničená a unavená.

Dělala jste i jiný sport? Chodila jsem na kánoistiku, ta byla fajn, a pak chvíli na atletiku, ale ta mě nudila. Až bazén si mě získal.

Co na vaše sportovní výkony říkají spolužáci a učitelé? Učitelé jsou za mě rádi, čtou si články, když nějaké vyjdou, a chválí mě. Dost mi pomáhají, protože ví, že toho mám hodně a spolužáci jsou v pohodě. Pokud mi neříkají do očí něco jiného a za mými zády mě nepomlouvají, ale doufám, že ne.

Zbývá vám volný čas na sebe? Ne, kdybyste viděla můj diář, zjistíte, že je stále plný. Když mám čas, tak jsem co nejvíce s rodinou, protože je skoro vůbec nevidím.

Nechybí vám někdy obyčejný život teenagera? Odjakživa jsem introvertka, a i když bych ráda někam šla, tak mi na to nezbývá čas a raději se podívám na nějaký film.

Přemýšlela jste, čím chcete v budoucnu být? Chtěla bych se co nejdéle věnovat plavání, ale skutečnou profesí bych chtěla pracovat jako zubařka.

A co vy a kluci, máte nějakého? Bohužel nemám, ale chtěla bych. Jeden se mi líbil hodně, ale než jsem mu to stihla říct, tak byl zadaný.

Jaký by měl být pan vysněný? Hlavně, aby mě měl rád, byl tolerantní a nesměl by se na mě zlobit, když dorazím na schůzku o pár dní později. Skloubit to s časem a tréninky je těžké. Máte alespoň nějakého zvířecího mazlíčka?
Mám fenku Betynku a je skvělá. Miluju zvířata a hrozně se mi líbí delfíni.

Co vám ve špatných chvílích zvedne náladu? Je to především hudba a také můj nejlepší kamarád, se kterým si povídám většinou přes telefon.

Jakou hudbu posloucháte? Mám ráda rock-punk jako Sum41, ale jinak poslouchám vesměs všechno. Záleží, na co mám zrovna chuť.

Zhodnoťte svůj plavecký rok 2010. Byl fantastický, dařilo se mi v dálkovém plavání, ale i na soustředění. Jsem s ním fakt spokojená, teď si můžu říct, že se mi něco povedlo.

Která výhra pro vás nejvíce znamená? Všechny jsou důležité, ale nejvíce hrdá jsem na celkový pohár v dálkovém plavání, kde jsem vyhrála druhé místo, a pak mistrovství v Heřmanicích a na Lipně.

Co vás před nebo při závodě dokáže pořádně rozhodit? Moje maminka, mám ji moc ráda. Po celou dobu je více nervózní než já. Třeba na Lipně, když jsem plavala dvacet kilometrů, tak jezdila vedle mě na loďce a snažila se mě tím podpořit. Podmínky byly špatné, byla mlha a ona o mě měla strach, ale mně to šíleně lezlo na nervy.

Dovolenou u moře taky celou proplavete? Vůbec ne, na dovolené zásadně neplavu, tam jen ležím a odpočívám. Vody si užívám hlavně z pohledu na nafukovacím lehátku. Maximálně se s bratrem potápíme, ale jinak se hlavně bavím a jím cizokrajné pochoutky.

Váš nejoblíbenější plavecký styl? Nejraději plavu motýla a kraula, dvě stě metrů a obtížné dálky.

Co vám plavání dalo, a naopak vzalo? Vzalo mi spoustu času, přátel i zábavy. Ale mně to tak vyhovuje, a naopak díky němu mám lepší fyzickou kondici a hlavu bez starostí, protože plaváním se vybiju a házím tím trable do vody.

Kdo je vaším vzorem v osobním i sportovním životě? V osobním životě určitě maminka, obdivuji ji za to, čím vším si musela projít. A v plavání to je brněnská plavkyně Jana Pechanová, Rostislav Vítek nebo několikanásobný olympionik Phelps a řada dalších.

Funguje v bazéně voděodolná řasenka? Leda v reklamě.