Start letadla je proti téhle jízdě nuda

Jsem nervózní jako student před maturitou. Blížím se do vísky s půvabným názvem Jablečno, která leží mezi Prahou a Plzní. Mířím na trénink Pražana Vojtěcha Štajfa ze Subaru Czech Rally Teamu, abych si vyzkoušel pozici spolujezdce.

„Kéž bych tak jel touhle cestou za pár hodin zpátky, a ne sanitkou,“ říkám si, protože už jsem v televizi viděl spoustu hrůzostrašných záběrů havárií.

Jednou jsem se dokonce potkal s jezdcem, kterému krátce předtím zemřel na vedlejším sedadle jeho parťák.

„Vojta se s tím nepáře“

V Jablečnu odbočuju na užší cestu, která je pokrytá ledem a sněhem. Za chvíli jsem na místě. „Napřed si to ještě párkrát projedu bez tebe, abych se do toho dostal, a pak tě vezmu,“ hlásí Štajf.

Když vidím, jak za burácení motoru mizí ohromující rychlostí směrem zpátky k vesnici, nechce se mi k němu do auta už vůbec. „Vojta se s tím nepáře,“ shodují se mechanici a já cítím, jak se mi stahují vnitřnosti.

Po pár minutách je ďábelský stroj zpátky a na jezdcovo přání mu členové týmu upravují nastavení podvozku. Mně stoupá tep jako před nějakým životním rozhodnutím.

Zatímco je můj nový kolega znovu na trati, dostávám speciální masku a helmu. „Tak jdeme na to,“ vyzývá mě Štajf, který se vrátil snad ještě rychleji než předtím.

Přes boční konstrukci přelézám na sedadlo, do kterého zapadnu jako batole na nočník. Mechanici mi pomáhají se složitým systémem bezpečnostních pásů a připojují mě k přístroji, díky kterému se řidič a spolujezdec lépe slyší.

„Doufám, že se nepozvracím,“ poznamenávám. Člověk, na jehož dovednosti se chtě nechtě musím spolehnout, se usměje.

„V pohodě. Tohle auto už je dost staré. I když ty to asi nepoznáš,“ utrousí Štajf a vyrazí se mnou dopředu.

Jedeme 140. Na sněhu

Mám pocit jako při startu letadla, který je umocněný stromy kolem cesty a jejím povrchem. „Na sněhu je to větší zábava,“ podotýká klidným hlasem pilot za volantem.

Mě neuklidňuje ani fakt, že máme na pneumatikách železné hroty.

„Jedeme 140,“ oznamuje Štajf na rovince. Naprázdno polknu. Vybavím si, jak jsem se tam se služebním autem sotva ploužil.

„Ne, to nemůže ubrzdit!“ řvu vnitřním hlasem před zatáčkou před zatáčkou lemovanou stromy. Zkušený šofér nasadí smyk a proletí jí jako dravý pták.

„Proč nic neříkáš?“ ptá se můj parťák na otočce v Jablečnu. Několik vteřin mlčím, než najdu správná slova. „Jsem v šoku,“ odpovídám.

Hlavou mi běhá, co všechno by se mohlo stát. „Je trať uzavřená i pro zvířata?“ pokládám si řečnickou otázku a představuju si střet s kancem.

Můj kolega myslí očividně na jiné věci. „Když projíždíme zatáčku smykem, můžeš se koukat na silnici před námi bočním okénkem,“ radí mi s úsměvem.

Při návratu na start se rozhoduje pro ještě jednu cestu do vsi a zpátky. „Panebože, za co mě trestáš?“ ptám se v duchu. Štajf sice jede jako pánbůh, ale já to nedocením.

Vyletět z trati je hračka

Při druhé jízdě mám pocit, že mi můj parťák chce předvést i to, jak snadno můžeme vyletět z trati. Na horské dráze má člověk jistotu díky kolejím, v autě musí věřit šoférovi.

„Škoda že tě můžu svézt jenom v tomhle starším typu, který mám půjčený, a bojím se o něj,“ poznamenává Štajf s lítostí v hlase. Já jsem naopak rád, že to nerozbalí naplno.

Těsně před koncem chce projet jednu levotočivou zatáčku ještě ostřeji než jindy. „Sakra!“ říkám si, když se smykem blížíme k pravému okraji vozovky. Naštěstí se zastavujeme v závěji sněhu. V cíli jsem rozklepaný jako nýt.

Při závodě jsem v depu

Po nezapomenutelném zážitku z tréninku vyrážím do rakouského Freistadtu na tradiční Jänner Rallye. Můžu být přímo v depu a taková nabídka se neodmítá.

„Je to spíš led než sníh,“ popisuje Štajf mezi rychlostními zkouškami povrch trati. Po krátké poradě začne jeden z mechaniků odřezávat prostřední vzorek na pneumatikách, aby se víc využily hroty.

Během čtvrthodiny udělají pobíhající členové týmu spoustu práce a posádka spěchá na následující etapy. Stejně jako dalších 125 tisíc lidí se dostávám k trati. Sleduju průjezd závodníků atraktivní zatáčkou.

Ještě že v tom nesedím

Pak mechanici během několika málo minut mění kola i brzdové kotouče. „Díky, hoši!“ volá Štajf a mizí vstříc dalším zákrutám. „Ještě že nesedím vedle něj,“ uklidňuju sám sebe při vzpomínce na trénink.

Štajf se spolujezdcem Juliem Gálem se snaží dohnat ztrátu nabranou v úvodu závodu, ale jsou až moc rychlí a vyletí z trati.

Jim ani autu nic není, ale mají smůlu v tom, že zapadli do sněhu u stejné zatáčky jako Stig Blomqvist. Tenhle čtyřiašedesátiletý Švéd je mistr světa z roku 1984 a lidé mu ochotně pomáhají zpátky na cestu.
Česká dvojice nabírá půlhodinovou ztrátu, takže nemá smysl pokračovat.

„Ale jako příprava na Rallye Monte Carlo to splnilo účel,“ podotýká Štajf. Slavný podnik v Monaku začne už ve středu 19. ledna.