Kniha krásně ilustrovaná Michaelem Foremanem dokazuje, že Jones baví stejně dobře pohádkami jako svým podílem na montypythonovských skečích.
Po vzoru nejlepších souborů pohádek Jones nabízí krátké úderné příběhy, v nichž se ale vyloženě pohádkové postavy vyskytují jen zřídka (například mořské víly nebo čert). Daleko častěji to jsou téměř obyčejní lidé, případně lidé s nadpřirozenými schopnostmi či tělesnými vlohami (Všodyočko). Ti pak prožívají kouzelné osudy plné fantazie a zvratů, které by často naplnily i román. Jones pak svým typickým smyslem pro humor vše odlehčuje a jeho pohádky tak nejsou rutinním čtením pro nejmenší, ale opravdu ponorem do kouzelného světa, kde je možné doslova vše. A také se vaše děti (ale i vy sami) dozví spoustu věcí. Jako třeba to, jak jezevci přišli ke svým pruhům.
Jones pochopil, že největší kouzlo je v obyčejnosti, kterou stačí jen malinko pošťouchnout a stane se neobyčejnou. Jako třeba úvodní Loď bláznů, kde sice není nepřirozeného nic, ale pochopíte z ní o životě spoustu věcí. Stejně tak pes Pipin se jako Hvězda ze dvorku dozvěděl, že sebevětší talent je zbytečný, když vás publikum ignoruje. A hádající se bratři Mick a Mack prožili největší dobrodružství, když se přestali hádat.
V předvánoční tlačenici o pěknou knihu pro děti i dospělé patří Pohádky k neuvěření Terryho Jonese jednoznačně k největším favoritům.
Terry Jones: Pohádky k neuvěření
Nakladatelství: Knižní klub, 2014
Překlad: Petr Matoušek
Hodnocení: 90 %
