Textař hvězd má vlastní desku
Nebýt Tomáše Rorečka z Hranic, byly by kapely Kryštof a Chinaski chudší o některé své hity. Jeho texty zpívá i Lucie Bílá, Aneta Langerová či Kamil Střihavka. Teď poprvé napsal dvaačtyřicetiletý textař vlastní desku. S bubeníkem Emilem Valachem a producentem Borisem Carloffem natočil desku Připraveným. A ke spolupráci přizval hvězdné hosty. Vzpomenete si ještě na svůj první zhudebněný text? To bylo asi před patnácti lety. Napsal jsem písničku Černej pták pro skupinu Yo Yo Band. Byl to můj první text, který vyšel na regulérní desce.
Od té doby nazpívali nejúspěšnější české kapely či interpreti desítky vašich textů. Proč jste se teď rozhodl pro vlastní desku? Když píšu pro někoho jiného, musím se přizpůsobit jeho stylu a představám. Jinak dělám texty pro kapelu Kryštof a jinak třeba pro Chinaski. Myšlenku na vlastní autorskou desku jsem měl v hlavě už minimálně deset let. Jen jsem dlouho nemohl najít skladatele, se kterým bych si rozuměl lidsky i pracovně natolik, abych s ním do toho šel.
Tím člověkem se stal Emil Valach? Emil je ochotný dělat hudbu na hotové texty. To je neobvyklý způsob, daleko častěji se postupuje opačně, tedy píšou se slova na hudbu. Podobně ale pracují třeba Hapka s Horáčkem. Navíc Emil k projektu přivedl producenta Borise Carloffa, který má civilní jméno Milan Havrda. Stejně jako já spolupracuje se skupinou Kryštof, produkoval jejich poslední album. Až později jsem pak zjistil, že jsme oba chodili na hranické gymnázium.
Proč je jeho spolupráce na desce tak významná? Připraveným je stylově hodně rozrůzněná. Mísí se na ní pop, rock, jazz, dokonce i country. A Boris nahrávce dodal potřebnou kompaktnost.
Jak jste vybírali zpěváky? Od začátku jsem chtěl, aby tam zpíval Michal Malátný ze skupiny Chinaski. Jsme spolužáci z divadelní fakulty a už tenkrát jsem pro jeho kapelu psal. Michal je pro mě ideální zpěvák. Moje texty totiž bývají trošku složitější, než je obvyklé. A když je zpívá herec, písničky tím hodně získají. Potřebují určitý herecký vklad. To je případ Michala Malátného, Richarda Krajča i Davida Krause. Emil Valach pak přivedl Báru Basikovou, a Boris Carloff navrhl Ivana Hlase. Vedle nich se na desce objevuje třeba Michal Hrůza a rapper Marpo.
Co vás při psaní textů nejvíc inspiruje? Píšu toho čím dál víc a pro čím dál širší okruh interpretů, takže na okamžitou inspiraci moc spoléhat nemůžu. To bych nestíhal termíny. Už roky si průběžně zapisuju nápady, kterých mám plné šuplíky. Z těchto poznámek se potom snažím vycházet.
Vnímáte nějaké rozdíly mezi psaním básní a psaním na hotovou hudbu? Jsou to dvě úplně odlišné činnosti. Když píšu na hotovou melodii, mám jasně danou strukturu textu. Vím, kolik se kam vejde slabik a která má být jak dlouhá. Surově řečeno, dá se to přirovnat k vyplňování křížovky. Ale věřím, že dobrý písničkový text se rozhodně může rovnat poezii. Stačí si poslechnout Suchého se Šlitrem nebo Jiřího Grossmanna. Na jejich písničkách jsem vyrostl a snažím se na ně v jiné době a v jiném kontextu navazovat.
