The Algorithm objevuje krásu matematiky v hudbě
Debutová deska Polymorphic Code je doposud nejlépe zvládnutou symbiózou těchto dvou relativně odlišných žánrů, celé je to navíc zabalené do zběsilých vizí jakéhosi imaginárního nepochopeného profesora matematiky.
Již sám název desky naznačuje, o co půjde. Polymorfický kód je speciální druh kódu, který dokáže sám od sebe mutovat, zatímco současně v sobě uchovává neporušený původní algoritmus. Stejně tak The Algorithm. Jejich hudba se rozvíjí, roztáčí a mutuje do netušených girland nápadů, kreativních odboček, hudebních jinotajů a analogií. Vždy se však vrací k základnímu stavebnímu kameni, kterým je alternativní taneční hudba někde na pomezí electra, dubu, reggae a psytrance.
Překvapivé zvraty
Zní to na první pohled složitě, jenže bezmezná Gallegova kreativita z toho mišmaše dokáže vystavět mnohovrstevnatý útvar, který posluchači nabídne stále nové a neotřelé laskominy. Zvláště když přistoupí na Gallegovu hru nalákat na taneční hitparádovou hitovku, která se v nestřežený okamžik zlomí do těžké elektronické avantgardy. Co okamžik nahrávky, to odlišný hudební zážitek a k dokonalosti dovedená svébytná vize. Nespoutaná kreativita.
Zapomeňte na Skrillexe (který rovněž vychází z hardcore a rocku) a podobné záležitosti, Polymorhic Code je pravá postmoderna pro 21. století. Komplikovaná, nervní, nevypočitatelná, současně však zvláštně podmanivá, přístupná a hravá. Geniální album, bezpochyby zpočátku nepochopené, jehož kvality ale hravě odolají zubu času.
***
The Algorithm: Polymorphic Code, Vydavatel: Basick Records, 2012 Hodnocení: 90 %
