„Trefit výhru, hraji jen plážák“

Po osmi letech změnil Miroslav Svoboda svého beachového partnera.

Okusil zahraniční angažmá v Argentině, Španělsku, Rakousku, Nizozemsku a na Kypru. Uplynulou sezonu Miroslav Svoboda, který začínal s volejbalem ve Starém Městě, nosil v extralize dres Havířova. Nováčkovi nejvyšší soutěže pomohl k osmému místu a z haly se přesunul na písek. Od letoška na něm trénuje s novým partnerem, desetinásobným mistrem republiky Igorem Stejskalem.

Jak jste se dostal k plážovému volejbalu?

Tak jako každý, z šestkového. Na střední školu jsem chodil do Brna, kde jsem s ostatními dorostenci z klubu chodil na brigády na pískové kurty. Za to jsme měli vstup do nově budovaného areálu zdarma.

Léta jste hrál beach volejbal s Jaroslavem Pavlasem. Proč jste se rozešli?

Potřebovali jsme si od sebe odpočinout. Žádným způsobem to neovlivní naše přátelství. To ani nejde.

Plážový volejbal je ve světě hodně populární. Jak je to v Česku?

My jsme národ fotbalistů a hokejistů. Ale beach volejbal se zatraktivňuje díky turnajům na náměstích.

Co máte raději, beach volejbal nebo šestkový?

Oboje. Beach je svobodnější. Přirovnal bych to k windsurfingu. Stačí sbalit batoh a jít si na pláž zahrát nebo se opalovat. Jenže musím vydělávat a víc mě živí šestkový volejbal. Kdybych trefil první ve sportce, hrál bych jen beach.

Doma jste dosáhl řady úspěchů. Na turnajích v cizině je to ale asi něco jiného?

To tedy je. Třeba loni na turnaji Světové série v Římě jsme narazili na mistry světa, Brazilce Hareleye a Alisona. Prohráli jsme dvakrát 12:21, bylo to něco neuvěřitelného.

Zírali jste s otevřenou pusou? Tak nějak, ale oni trénují jenom beach, přípravu začínají v listopadu. Kdežto my až v červnu, po halové sezoně.

Čeho ještě chcete ve volejbale dosáhnout?

Hlavně být zdravý a vydržet dokud mě to bude bavit. Až mi bude čtyřicet a budu do čtvrtého místa v beachi, budu spokojený.

Vrátíte se někdy tam, kde jste s volejbalem začínal?

Ještě tři čtyři roky chci hrát na vyšší úrovni. Pak se vrátím do Starého Města.