Dnes proti Mladé Boleslavi by chtěl konečně nastoupit útočník Viktor Ujčík. Skoro
dva měsíce totiž nemohl hrát kvůli zranění kolene.
Už v polovině prosince si přitom myslel, že by to mohlo jít. Na jednom rozbruslení s mužstvem zkusil jít na led, ale po deseti minutách musel jít zpátky. „Ta podkolenní šlacha, která mě trápila, pořád bolela. Doktor mi jasně řekl, že jakmile to bude bolet, tak nemám vůbec bruslit,“ říká Ujčík.
Nikdo neví, kdy se koleno úplně zahojí
Přitom samotné zranění při zápase s Libercem vůbec nevypadalo tak zle. Dostal náraz zadkem asi pět až deset centimetrů nad kolenem do nohy, na které stál. „Ucítil jsem příšerné bodnutí uvnitř kolene, ale zároveňi zvenku. Pak to vypadalo, že se to zklidnilo a že už to je dobré. Jenže to byl právě podle doktora jen chvilkový stav, kdy se mi zahojily natažené vazy,“ vypráví útočník.
Při nárazu došlo k natažení nebo natržení podkolenní šlachy. Nicméně Ujčík si myslel, že to zvládne vyléčit bez delšího klidu. Proto zkusil jít do dalšího zápasu s Pardubicemi. Koleno však bylo hodně nestabilní. Před jedním soubojem zabral právě zraněnou nohou a jen při tom odrazu ho v kolenu znovu
píchlo. Od té doby nehrál. „Bylo to strašně nepříjemné zranění, které se pomalu hojí. Není ale předvídatelné. Najednou se může stát, že bude vše dobré, ale taky to může trvat i dalších pět týdnů,“ podotýká Ujčík.
Útrpné čekání zkusil zkrátit návštěvou alternativního léčitele Pavla Svobody z Pelhřimovska, na něhož dostal výborné doporučení od Aleše Padělka. „Pavel je chiropraktik a mistr reiki. Pracuje s energiemi. Sám mám k tomu blízko. Srovnal mne celkově, i myšlení. Byl jsem tam dvakrát. Je to diametrální rozdíl, v bolesti i hybnosti,“ říká Ujčík.
Z útočníka otvíračem vrátek
Nejhorší na tomhle úrazu podle něj bylo, že mohl dělat prakticky všechno, kromě bruslení. „Mohl jsem jezdit na kole, posilovat, i když jsem nemohl jít do hlubšího dřepu. Ale hlavně jsem nemohl vytočit nohu, nešlo se jí pořádně odrazit při bruslení,“ lituje Ujčík. S kondičním trenérem Igorem Horylem zapracoval na fyzičce. Zkrátka aby byl maximálně připraven v momentu, kdy mu lékaři dovolí obout brusle a jít na led.
Jen tak sedět při extraligových zápasech na tribuně ovšem nedovedl. Musel aspoň na střídačku, kde dostal funkci otvírače vrátek.
„Chtěl jsem to dělat sám od sebe, aspoň jsem byl s kluky u ledu a mohl je povzbuzovat. A když jsem cítil, že mladší kluci potřebují radu, tak jsem se jim snažil pomoct. Takže je to fajn. Ale samozřejmě se těším, až budu zase hrát,“ uzavírá s úsměvem vítkovický útočník.
