Máme za sebou měsíc bez klíčového mostu přes Olši a musím říct, že se bez něj nakonec dá žít.
I když jsem si zprvu myslel, že nad jeho dočasnou ztrátou zapláče nejeden netrpělivý řidič a z Karviné se stane cyklistická Hanoi, není tomu tak. Řidiči místo láteření každodenně usilovně hledají nejkratší cestu do práce nebo za rodinou. Když si podobnou trasu vybere příliš mnoho jejich kolegů, začnou zase usilovně pátrat po jiné. Asi to je tím, že na uzavírku byli dlouho dopředu připraveni. Žádné zuřivé troubení, neslušná gesta, naštvané obličeje v koloně aut. Spíše smíření s tím, že kdyby se měli podobně vztekat pět měsíců v kuse, mohlo by to na nich zanechat stopu. Vždycky se lépe snáší něco, na co jsme dlouho připravováni. Uzavírka mostu to potvrdila.
