Přesto je láska manželů Jindřicha a Jaroslavy Valtových stejná jako tehdy. Osmaosmdesátiletý Jindřich Valta, dnes lékař na penzi, žije v domě s pečovatelskou službou v Červeném Poříčí. Jeho o devět let mladší manželka bydlí v domově pro seniory v Klatovech. Sem se dostala před dvěma roky, kdy prodělala mrtvici. Manžel za ní jezdí každý den.
Nenápadná dvojice posedává na lavičce před klatovským domem pro seniory a už jen z jejich pohledů je jasné, že nejde o pouhé přátele či bývalé spolužáky. I když se ten den, stejně jako jindy, těšili jen na sebe, udělají si čas i na nás a ochotně s námi tráví odpolední půlhodinu. „Odpoledne, když je venku hezky, si dlouho povídáme na lavičce, pak si dáme kafe – zkrátka vedeme jinak normální manželský život jako jiní senioři. A žádná vzdálenost není překážkou,“ říká Jindřich Valta, který Jaroslavu poznal v době, kdy byl ještě medik.
Dvojice je u ostatních obyvatel domova ve velké oblibě a říkají, že jejich vztah by mohl být přímo učebnicovým příkladem dnešním lidem. „Aby láska překonala takové překážky, to je v dnešním světě doslova unikátní. Panu doktorovi mohou ostatní závidět,“ shodují se důchodci. Na Jaroslavě Valtové je manželova opora znát. Na první pohled by nikdo nehádal, co se před dvěma roky stalo a podle usměvavé tváře je jasné, že je tady spokojená. Kvůli mrtvici má sice ještě problémy mluvit, ale jak říká její manžel, snaží se. „I přes tento handicap Jarušce rozumím,“ říká Jaroslav.
