Vina přihlížejících

Když jsem studoval na škole, setkal jsem se s šikanou. Sám jsem se jí nedopouštěl, většinou jsem zaujal postoj nezúčastněného pozorovatele, ačkoli jsem mohl bez nějakého rizika zasáhnout. Stejně jako většina mých spolužáků. Někteří si možná i řekli, že si o těch pár urážek a ústrků koledoval, mnohdy bylo velmi obtížné rozeznat, kdy šlo ještě o hru a kdy se to už zvrhlo v „něco víc“. Obávám se ale, že oběť si to uvědomovala velmi intenzivně. A určitě očekávala v řadě přihlížejících zastání. Jejich povinností je totiž zasáhnout. Já se tehdy spolužáka nezastal, a to je moje vina. Celou situaci nakonec vyřešil sám šikanovaný: pomohl mu v tom jakýsi bratranec, přeborník v kick boxu. Na rány nedošlo, ačkoli bychom si je zasloužili všichni. Agresoři i přihlížející.