Bydlím asi dvacet kilometrů od okraje Českých Budějovic. Když jedu autem, trvá mi to dvacet minut. Kromě neopatrné srnky či hlemýždím tempem se sunoucího traktoru mě nic nezdržuje. Vjíždím do Branišovské a zpomaluji, zpomaluji, stojím. Po hodině se takto prostojím někam na Dlouhou louku. Stahuji okénko a začínám se dusit. Brumlání výfuků, zběsile kličkující řidič, který však záhy uvízne v klinči mezi dvěma tiráky. Nabírám další zpoždění a nevrle si měřím procházejícího se pána, který mi ukazuje záda. Je rok 2013 a v mezeře mezi dvěma reklamami na mě rádio vychrlí zprávu o tom, že uzavírka viaduktu se ještě o rok protáhne. Ušklíbnu se a vystoupím z auta. V zrcátku zahlédnu svoji ruku držící revolver. Parné budějovické ráno prořízne série štěkavých výstřelů.
Volný pád 2013
*
