Vyletí a prožívají vteřinovou nirvánu

Petr Wojnar
Milují pocit, když vypadnou z práce nebo ze školy a osedlají si své jednostopé žihadlo. Karvinští bikeři.

Roztočí kola svého BMX, najedou vší rychlostí na rampu a pak už jen prožívají stav beztíže. Kluci i chlapi z Wheel klubu v Karviné si nejvíc užívají život za řídítky. Subkulturu karvinských bikerů přiblížil čtenářům Sedmičky zakladatel klubu David Chrápek a jeho parťák Tomáš Janík.

Kdy vznikl váš klub? David: Začali jsme v Petrovicích u Karviné někdy v roce 2000, kdy jsme založili BMX Petrovice. Po dohodě s obcí jsme začali jezdit na bývalém bazénu. Postavili jsme si hliněné skoky, na těch jsme začínali. Tehdy nás bylo pět kluků, kteří tím opravdu žili. Přišli jsme z práce nebo ze školy a jezdili jsme tam do večera. To byly asi nejkrásnější roky.

A poté? Jak jste se rozvíjeli? David: Začali jsme dělat první překážky, vytvořili jsme v Petrovicích dřevěný park, v Karviné jsme se začali montovat do starých překážek a taky jsme zorganizovali první závody. Po čase přišla krize a my stáli před otázkou jak dále. Jedna překážka stojí třeba kolem padesáti tisíc a jít do nějaké firmy žádat o sponzorský dar si spíše dneska říká o výsměch. Proto jsme začali vytvářet produkty Wheel, jako trika, mikiny, kterými jsme začali sponzorovat jezdce.
Tomáš: Já jsem se ke klubu přidal asi někdy před sedmi lety přes Davida. Spojila nás naše společná záliba. Ale na kolo sedám odmala.

Jak by vlastně měl biker vypadat? David: To se hodně mění. Teď před časem hodně frčel styl emo. To říkám s nelibostí, protože se mi osobně nelíbí. Odstartoval to jeden dobrý jezdec, který k tomu stylu čuchnul, začal a strhnul tím lavinu. Ta už teď snad přece jen odezněla.

A vaše představa? David: Pro mě je ideální představa asi člověk s riflemi, černým trikem a bílým potiskem. Ale hlavně by měl mít na hlavě helmu a na loktech a kolenech chrániče. Sám jsem bez chráničů jel naposled někdy před rokem a zle se mi to nevyplatilo.

Jak byste popsali životní styl bikera? Co je pro vás důležité, když sednete na kolo? David: Hlavně ta svoboda, to uvolnění. Člověk třeba sedí celý den v kanclu a potom sedne na kolo a ty pocity se opravdu dají přirovnat k orgasmu. Krev vám začne proudit v nohách, pak vylítnete pár metrů do vzduchu a pociťujete obrovskou úlevu a adrenalin. Nejlepší je ježdění při západu slunce. Když jsem měl třeba nějaké pracovní jednání a viděl jsem západ slunce, byl jsem z toho nervózní. Viděl jsem totiž, že moje dnešní šance je v háji. Aleš: Kromě toho, co jmenoval David, je to i o tom, že všichni přiložíme ruku k dílu. Podílíme se na vyrábění překážek. Není to jen o zábavě, ale i o dřině, kterou to stojí.

Jaké organizujete soutěže? Každoročně pořádáme soutěž Wheel Jam jakožto freestylovou akci pro kola, skejty, koloběžky, in-line. Dva ročníky jsme pořádali na zimním stadionu STaRS, kde bylo nějakých dva tisíce diváků. Teď jsme Wheel Jam museli přesunout do Petrovic, kde již máme funkční U rampu, na které trénujeme, důvodem jsou jak jinak než finance. Tento víkend budeme mít velké závody v Petrovicích.