Zrovna nedávno jsem v rádiu po letech zaslechla písničku Richarda Müllera Po schodoch.
Připomnělo mi to pubertální období, kdy tahle písnička opravdu frčela. Vysoký a svým způsobem pohledný slovenský zpěvák při ní v klipu chodí po paneláku a za každými dveřmi „šmíruje“, co se tam děje. Podobně se nejspíš nedávno cítila i redaktorka Sedmičky. Místo našich čtenářů nahlížela za zajímavé dveře ve městě – na rozdíl od známého muzikanta ale se svolením majitelů. Trochu jí závidím. Poznat nepoznané má totiž vždycky něco do sebe.
A vůbec nevadí, že na vás někde skočí obří pes, jinde se vám pod nohy připlete líná kočka nebo že se nabízené kafíčko nepyšní zrovna vaší oblíbenou značkou. Člověk přece nikdy neví, kde na něj čeká štěstí. Co když právě za oprýskanými dveřmi najdete to, co byste jinde hledali jen stěží?
