Volejbalisté DHL Ostrava vstoupili do nového ročníku extraligy a jako kapitán opět povede svůj tým slovenský nahrávač Juraj Zaťko. Důležitý hráč ostravského celku se do přípravy zapojil až těsně před začátkem extraligy, ale nevidí v tom problém.
Prakticky celou přípravu jste s týmem nebyl. Nebudete mít problém se sehrát s novými spoluhráči?
Nevidím v tom velký problém. Stále tady zůstalo hodně spoluhráčů, s kterými jsem už hrál loni nebo předloni. Jsme na sebe hodně zvyklí. A mladí hráči, kteří přišli, jsou velmi učenliví a snaživí, a snažíme se přizpůsobit jeden druhému.
Kádr v Ostravě se trochu omladil. Nemůže být tohle problém v extralize?
Sice jsme omladili, ale ta základní sestava se moc nezměnila, až na postu universála, kde místo Motyse přišel nadějný Peter Michalovič.
Jak se cítíte Vy osobně. Po skončení loňské sezony jste skoro ihned nastoupil do reprezentace, kde jste absolvoval mistrovství Evropy a pak se hned vracel do přípravy v Ostravě?
Je fakt, že jsem žádné volno neměl. S národním týmem jsem se připravoval více jak čtyři měsíce. Odehrál jsem mistrovství, do Ostravy se vrátil 15. září a o tři dny později už jsem s týmem hrál domácí turnaj Ostrava Cup. A můžu říct, že jsem se do Ostravy už těšil až ten tým budu jako nahrávač řídit. Na mistrovství jsem byl v roli náhradníka za kapitána Michala Masného.
V prvním utkání jste nehrál, ale potom jste už dostával příležitosti.
To byly spíše jenom takové episody. Odehrál jsem tam jen pár balónů a skutečně jsem se těšil, až si konečně zahraji znovu volejbal. A co se týče fyzičky, tak podle toho, že jsem neměl žádnou pauzu, bych měl být unavený, ale zatím to tak necítím. Zvykl jsem si na režim, jaký byl v reprezentaci a teď snad nemám potřebu ani odpočívat.
Bylo pro vás mistrovství Evropy zklamání, že jste se nedostal více na hřiště?
To ani ne. Mě zklamal spíše ten konečný výsledek, jaký jsme v Turecku udělali. Výkon od nás byl velmi dobrý, ale výsledek se nám nepovedl.
Kam byste letos chtěl dovést jako kapitán mužstva DHL?
Naše letošní cíle jsou dostat se mezi čtyři nejlepší týmy. Když postoupíme přes čtvrtfinále, splníme cíl a potom můžeme hrát uvolněně. A kdoví, možná uděláme i nějakou medaili. Ale je to ještě daleko a čeká nás dlouhá cesta.
Jaké je vaše tajné přání?
Konečně bych chtěl po čtyřech letech, co tady působím, vyhrát titul.
Myslíte třeba i do budoucna na nějaké zahraniční angažmá?
Zatím mám smlouvu tady v Ostravě a všechno ostatní jde teď stranou.
