V Mladé Boleslavi se už neobjevuje příliš často. Bydlí s přítelem v Berouně, kde učí výtvarný obor na Soukromé základní umělecké škole Dr. Lidinské, dojíždí do školy do Plzně a za rodiči míří spíš na chatu do Pikovic, kterou si přestavují na dům. Do svého rodiště se vrací vlastně už jen kvůli pěveckému souboru Paprsek. „Pomáhám s kulisou před přehlídkou Dětská nota,“ říká.
S Paprskem ale i zpíváte?
Zkouší se v pondělí, kdy nemůžu dojíždět. Jezdím s nimi ale v létě na soustředění a pokud umím repertoár, přidám se třeba i k zájezdu. Řádný člen už ale nejsem. Přesto se pořád cítím jako členka souboru. Chtěla jsem dál pomáhat i na Dětské notě, protože se mi projekt líbí. Pokouším se tedy přehlídku posunout dál v oblasti výpravy. Od kartonových kulis jsme se už dostali k větší scéně.
Cítíte se dál i jako Boleslavanka?
Určitě ano, jsem tu doma, i když to tu už neznám tak dobře. Již tři roky ale bydlím s přítelem v centru Berouna, máme vše po ruce, kamarády, náměstí je malebné, navíc je Beroun blízko Praze, od které bych nemohla žít daleko. Takže se už cítím i jako Berouňanka.
Do Berouna jste se odstěhovala za přítelem?
Ne, on je od Domažlic, z Chodska. Dostal ale nabídku, aby učil hru na baskytaru v Berouně na umělecké škole. Potom nabídli i mně, zda tam nechci učit výtvarný obor. Když jsme pak hledali společné bydlení, řekli jsme si, že Beroun je vlastně ideální.
Proč neučíte zpěv?
Na něj nemám teoretické znalosti. Zpívání mě takřka nikdo neučil, nevím, jak se to dělá, netroufla bych si. Výtvarný obor učím čtvrtým rokem, je pro mě přirozenější, podobný jsem vystudovala a dokážu jej dětem lépe předat.
Sama jste se po základní škole rozhodovala mezi studiem návrhářství a zpěvu, ten už vás neláká?
Že bych šla na konzervatoř, to určitě ne. Ale láká mě naučit se dobře na nějaký nástroj.
Mluvilo se o tom, jestli jako poslední z deseti finalistů první SuperStar vydáte desku.
Pamatuji si svůj výrok, že ji vydám až bude dobrá, třeba za tři roky. Tehdy mi tři roky přišly jako dlouhá doba. Už je to pět let. Kdybych neměla školu, víc bych na CD tlačila. Rychle jsem našla okruh muzikantů, se kterými ji chceme udělat, máme i koncept a za sebou soustředění, ale jde to pomalu. Všichni kluci jsou dobří muzikanti, takže jsou hodně zaměstnaní. Krademe si chvíle volna.
Po SuperStar jste měla nabídku z vydavatelství?
Nevyužila jsem ji. Zpětně jsem ráda, diktovali by, co chtějí, na řadu věcí mám teď jiný pohled, možná bych se za CD styděla. Nyní mám i okruh skvělých textařů a kromě času nám už nechybí nic.
O jaký žánr půjde?
Inspiruje nás Tracy Chapmanová, Norah Jonesová či Alison Kraussová. Netroufám si ale říct, že něco takového to bude. Půjde o akustickou odlehčenou hudbu s důrazem na české texty. Příběhy, melodii a můj hlas. Bojím se odhadnout, kdy CD dokončíme, ale příprava teď vypadá nadějně.
Jste ráda, že jste nevydala desku, nelitujete také účasti v SuperStar?
Určitě ne. Byla to obrovská zkušenost, ukázala mi směr. Odmala jsem chtěla být slavnou zpěvačkou, která vystupuje v estrádách. Když se mi pak ale povedlo být v hlavním čase v televizi, najednou mě to neoslovilo. Nelíbilo se mi ani, že člověk není inkognito. Občas samozřejmě bylo příjemné, že mě lidé poznávali, ale neumím si představit, že je někdo známý úplně všem.
Vás ještě lidé poznávají?
Občas ano, už je to ale spíš vtipné a příjemné. Nedávno se se mnou chtěla třeba vyfotit slečna. Zeptala jsem se jí proč. Myslela jsem si, že se jí třeba líbí moje šaty. Ona se vyděsila a že prý mě asi viděla v televizi.
Oslovuje vás ještě někdo Zlatuško?
Nikdo mi tak vlastně moc neříkal, spíš jen lidé, kteří mě znali ze Superstar. Na začátku soutěže se mě totiž ptali, jakou přezdívku mám ve skautu. Ta se potom rozšířila.
Rozšířila jste se v médiích spolu s ní. Vystupovala jste třeba ve Zlaté hokejce. Chodí ještě nabídky?
Vůbec ne. A ani se mi nechce už s převzatými písničkami vystupovat. Chci nejdřív vydat desku a až potom dostávat nabídky. Zatím se objevuji spíš v klubech s umělecky zaměřenými textaři a hudebníky.
S nějakou kapelou? Plánovala jste ji se sestrami.
Zpívám s hudebníky, s nimiž chystám desku, neříkáme si ale ani kapela, nemáme jméno. Ani nevím, zda bude CD prodávané pod mým jménem. Se sestrami to zatím nevyšlo, jedna žila rok ve Francii, teď bydlí v Praze, druhá studuje v Brně, je těžké se sejít. Určitě bych si ale přála, aby se objevily na desce.
Stýkáte se s někým ze SuperStar?
Vůbec ne. Ale seznámila jsem se tam s přítelem. Hrál při soutěži v kapele, mě už nedoprovázela, ale na večírku po přenosu jsem se mu vnutila, že chci, aby mě učil na baskytaru. Skončilo to hned první hodinou. Učitele mám teď blízko, ale je to horší, než kdybych měla chodit pravidelně na hodiny. Minulý rok jsem se ale intenzivně učila, protože jsem hrála jednu píseň na Dětské notě.
Jak vlastně brali SuperStar v Paprsku?
Doufám, že mi fandili. Sbormistr Klipec mi moc pomáhal hlavně s výběrem písní. Vybral i tu, se kterou jsem postoupila mezi finalisty. Má na to cit.
Spekulovalo se ale, že jste nakonec vypadla právě kvůli špatnému výběru písně.
Song Aquarius z muzikálu Vlasy se mi moc líbil, byl ale velmi těžký. Dali nám třeba pro pět dívek seznam pěti písniček. Kdo dřív zavolal, písničku dostal. To bylo zbytečně stresující. Člověk si nestihl ani vyzkoušet, zda zpěv zvládne. I když SuperStar se prý musí rychle naučit vše.
Sledujete nynější klání?
Nemám televizi, dívala jsem se jen na pár dílů na internetu. Zajímá mě to, ale ne příliš.
Čas věnujete spíš návrhářství?
Zatím při studiu navrhuji jen konkrétním lidem, jako návrhářka se šířím šeptandou. Někdo vidí šaty, které jsem udělala třeba kamarádce na maturitní ples a ozve se.
Podle čeho člověk pozná vaše šaty?
Vyznačují se vrstvením, prostřihy, plasticitou. Nebaví mě ploché věci. Bližší jsou mi přírodnější barvy, moc růžové u mě asi lidé nenajdou, nebráním se ale žádné barvě. Záleží také na vkusu zákazníka. S tím si sednu a povídáme si, jak by měly šaty vypadat. To je vždy zajímavé hledání.
Jednou si tedy otevřete obchůdek?
Zatím nemám ani internetové stránky, protože se tomu nemůžu věnovat naplno. Ale chystám to, mám i živnostenský list. Bavilo by mě mít salon a navrhovat přímo pro lidi, kteří se nebojí mít svůj styl, koupit si originální věc. V Česku se zatím všichni řídí spíš časopisy, kde když napíší, že letí kalhoty do kozaček, utíkají si je koupit. To mi přijde škoda. Zajímalo by mě ale i chystat svatby, mít svatební agenturu.
To navrhnete svatební šaty i sobě.
Představu už mám, máme totiž předběžný termín svatby 1. září 2010. Šaty budou smetanově bílé, hlavně bych se ale v nich chtěla cítit dobře a mít je na sobě celou dobu. Nelíbí se mi, když si nevěsta v šatech nemůže sednout a hned po obřadu je svlékne. Vůbec si neužije svůj den. Mám ráda některé tradice, třeba že šaty před svatbou nesmí vidět ženich. A ve svatebních šatech si klidně sednu k ohni.
Vezmete si manželovo příjmení?
Možná si nechám obě. Všichni mě od toho zrazují, že se člověk musí vejít do kolonek, já sama to nepovažuji za tak hrozné. Rozhodně nechci zůstat jen Páchová, v tom je zase kus tradice. Moje jméno ale lidé znají ze SuperStar i šaty pod ním navrhuji, nechci o něj úplně přijít. I když by se asi nic nestalo, kdybych najednou byla jen Lstibůrková.
