V Praze raketově přibývá nezaměstnaných padesátníků. Firmy je potřebují, ale jejich životopisy hážou do koše
- Počet uchazečů o zaměstnání ve věku 50+ v Praze výrazně roste.
- Firmy přitom dál hlásí nedostatek pracovníků a obtížně obsazují volné pozice.
- Nové průzkumy ukazují, že bariérou často není nedostatek zkušeností, ale přetrvávající stereotypy.
Přestože Praha patří k regionům s největší nabídkou pracovních míst, počet lidí starších padesáti let, kteří práci hledají, zde výrazně roste. Letos v dubnu úřady evidovaly více než 12,5 tisíce uchazečů v této věkové kategorii, zhruba o čtvrtinu více než na začátku minulého roku. Skupina lidí ve věku 50+ přitom dlouhodobě představuje asi 33 procent všech uchazečů o práci a největší nárůst podílu v této skupině zaznamenávají lidé ve věku 60 až 64 let, jejichž počet v letošním dubnu oproti tomu loňskému vzrostl z 3 193 na 4 047.
Růst počtu nezaměstnaných padesátníků přichází v době, kdy zaměstnavatelé dál upozorňují na nedostatek pracovní síly. Podle průzkumu projektu Neviditelní z letošního května, do kterého se zapojilo 44 zaměstnavatelů v Česku, se s nedostatkem pracovníků potýká 84 procent firem bez ohledu na velikost nebo region. Přesto dvě třetiny zaměstnavatelů připouštějí, že věk uchazečů může být při náboru bariérou.
Podobný rozpor potvrzují i další data. Podle průzkumu společnosti ManpowerGroup z konce roku 2024 má 66 procent českých zaměstnavatelů problém obsadit volné pozice a podle globálního průzkumu této společnosti z minulého roku 74 procent zaměstnavatelů uvádí, že obtížně hledají kvalifikované pracovníky. Potenciál starších uchazečů přitom zůstává zčásti nevyužitý, ačkoli demografický vývoj bude tlak na pracovní trh dále zvyšovat.
Dlouhodobě bez práce zůstává zhruba 110 tisíc Čechů starších 50 let, kteří mají zájem pracovat, ale nedaří se jim najít zaměstnání. Náklady pro stát spojené s tím, že tito lidé zůstávají bez pracovního uplatnění, podle analýzy Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) pro projekt Neviditelní dosahují 61 miliard korun ročně.
Situaci navíc komplikuje i regionální rozdíl v nabídce pracovních míst. „V Ostravě je těch možností mnohem méně než třeba v Praze. Když člověk po padesátce přijde o práci, rychle zjistí, že výběr je omezený. Buď jde o fyzicky náročné pozice, které už člověk v mém věku nechce, nebo nezvládne dělat dlouhodobě, nebo zaměstnavatel dá přednost někomu mladšímu. Poslala jsem desítky životopisů a často se mi ani nikdo neozval,“ popisuje třiapadesátiletá Lenka z Ostravy, která si nové zaměstnání hledá několik měsíců.
Starší uchazeči pod palbou stereotypů
Překážkou přitom často nejsou schopnosti uchazečů, ale stereotypy. Zmiňovaný výzkum projektu Neviditelní ukázal, že zaměstnavatelé si u starších pracovníků cení zkušeností, stability, loajality nebo schopnosti předávat know-how mladším kolegům. Za nejdůležitější faktor při náboru dokonce označují motivaci kandidáta. Přesto zmíněné dvě třetiny firem připouštějí, že věk může být limitujícím faktorem. V některých oborech s vysokým pracovním tempem nebo tlakem na výkon se jako neoficiální hranice objevuje už věk 55 let, někdy dokonce 45 nebo 40 let.
Na diskriminační rozměr problému upozorňuje loňská studie OECD, která konstatuje, že ačkoli je věková diskriminace v Česku zákonem zakázána, v praxi přetrvávají bariéry v náboru i kariérním postupu starších pracovníků. Zpráva rovněž zdůrazňuje, že klíčovým faktorem pro delší pracovní život je kvalitní pracovní prostředí, možnosti dalšího vzdělávání a flexibilní pracovní režimy. Age management však podle organizace zatím není v českém prostředí standardem.
Starší zaměstnanci přitom vnášejí do práce mnoho různých přínosů, jak upozorňuje také průzkum Randstad Workmonitor 2026. Ten zkoumal mezigenerační spolupráci a zúčastnilo se ho 27 tisíc zaměstnanců ve 35 zemích po celém světě, v České republice v něm odpovídalo 500 respondentů. Podle něj si 74 procent Čechů myslí, že jsou produktivnější, pokud spolupracují a naslouchají názorům seniorních kolegů.
„Téměř 70 procent zaměstnanců u nás říká, že se spoléhají na kolegy z jiných generací při rozšiřování svých obzorů a nabírání cenných zkušeností, díky kterým zvyšují vlastní profesionalitu, efektivitu i kvalitu pracovních výsledků,“ vysvětluje Martin Jánský, generální ředitel společnosti Randstad Česká republika. Dodává, že ještě výrazněji to potvrzují zaměstnavatelé. V průzkumu všichni respondenti označili generační diverzitu za nástroj zvýšení produktivity a současně se vyslovili pro to, aby management věnoval více času zlepšování týmové spolupráce.
„Hledáme mladého kolegu“
Diskriminace, v tomto případě ageismus, se podle něj často neprojevuje otevřeně, ale nepřímo, například jazykem pracovních inzerátů nebo výběrem kandidátů pozvaných k pohovoru. „Firmy sice nesmí otevřeně uvádět věkovou preferenci, ale volí zástupné formulace typu ‚hledáme kolegu do mladého dynamického týmu‘ nebo ‚juniorní posilu‘, které ve výsledku signalizují, koho preferují a koho odrazují,“ upozorňuje Jánský.
Na existenci věkové diskriminace upozorňuje i česká judikatura. Přehled rozhodnutí shrnutý veřejným ochráncem práv ukazuje, že soudy řeší případy, kdy byl věk zohledněn například při odměňování či ukončování pracovního poměru. Podle Randstadu se nicméně situace postupně mění, zejména u větších zaměstnavatelů. „Ochota firem nabízet lidem ve věku 50+ zkrácené úvazky a flexibilní formy spolupráce se postupně zvyšuje, zejména velké společnosti je začínají používat jako nástroj, jak získat a udržet odborníky,“ říká Jánský.
Nový průzkum z letošního června projektu Neviditelní zároveň ukazuje, že pracovní uplatnění lidí po padesátce ovlivňují i další faktory. Téměř polovina zaměstnavatelů označila za největší výzvu této věkové skupiny kombinaci zaměstnání a péče o blízké. Právě péče o rodinné příslušníky totiž podle průzkumu často přispívá k tomu, že se krátkodobá nezaměstnanost mění v dlouhodobou. Část lidí následně odchází do předčasného důchodu, začíná podnikat nebo z trhu práce mizí úplně.
Studie OECD varuje, že bez delší pracovní aktivity starších ročníků bude český trh práce pod stále větším tlakem. Generální ředitelka ManpowerGroup Jaroslava Rezlerová k tomu dodává, že Česká republika čelí největšímu úbytku pracovní síly od druhé světové války. Ročně odchází do penze zhruba 120 tisíc lidí, zatímco absolventů přichází jen 90 tisíc. „Do deseti let nám může chybět až 70 tisíc pracovníků,“ varuje Rezlerová.
VIDEO: Frustrace a strach. Pro většinu Čechů je změna práce příliš velký risk, tvrdí analytik Dombrovský v pořadu FLOW.
