Žili v Bohaticích boháči? Bylo v Drahovicích draho?

Sedlec, Otovice, Tašovice, Drahovice, Stará Role, Čankov. Všechny tyto karlovarské čtvrti jsou velmi staré. Některé dokonce starší než samotné Karlovy Vary, které je později vstřebaly, a díky nim zmohutněly. U všech víme, kdy přibližně vznikly. Kde se však vzala jména těchto původních vesnic? To v řadě případů zůstává nevyluštěnou tajenkou i pro odborníky. Spolehlivé dobové informace totiž neexistují.
„Některá jména nedávají smysl ani v češtině ani v němčině. Myslím si, že starobylé názvy řady karlovarských částí sahají až do slovanských dob. Tedy zhruba do období od osmého do dvanáctého století. Jak ale skutečně vznikla, to nikdo neví,“ říká Stanislav Burachovič, historik z karlovarského muzea a autor několika odborných publikací.
Jisté je podle něj jen jedno. Že s konečnou podobou jmen si v minulosti zahrál jak slovanský, tak německý jazyk. Často všelijak.

Slované a Němci

Jak vzniklo jméno Karlovy Vary, to dnes správně zodpoví i starší děti na základních školách. První polovina názvu odkazuje na svého zakladatele, císaře Karla IV., druhá pak na přítomnost teplých pramenů ve městě. Jak je to ale s dalšími karlovarskými částmi?
V případě Rybářů, které se v němčině jmenovaly Fischern, je to s názvem podobně jednoduché. „Fischern odkazuje na bohatství ryb v blízké Ohři a na to, že tam kvetlo rybaření. U tohoto jména je zřejmý vztah k rybolovu,“ upozorňuje historik s tím, že první písemná zmínka o Rybářích pochází z roku 1511. To už ve zdejší oblasti, zejména pak v horách, byli Němci víc doma než Slované. Hodně německých lidí přišlo na Karlovarsko ve 12. až 13. století, hlavně z Horních Franků a Bavorska, v 15. století pak přišli hledat své zlatokopecké štěstí Sasové. Věřili, že v okolí Jáchymova se těží hroudy stříbra velikosti koňských hlav. O vzniku názvu své obce mají jasno také v Dalovicích, které leží jen kousek od Karlových Varů. Jméno vesnice nesouvisí s většími příděly čehokoliv, dokonce ani s větší úrodností zdejších polí (dalo – více). Kdo by právě na to vsadil, prohrál by. „Do jedenáctého století stála na vršku v naší obci dřevěná, později kamenná tvrz, ve které žil zeman Dal. Lidé žijící kolem tvrze byli poddaní Dalovi. Odtud tedy název pro celou obec,“ vysvětluje místostarosta Dalovic Lukáš Kolovrátek. A podobně mohl vzniknout název Otovic, které jsou starší než Karlovy Vary. „Skutečnou pravdu se dnes už asi nedozvíme, ale název této městské části má pravděpodobně původ v mužském jméně Oto. Mohl to být nějaký rytíř, v obci totiž stávala rytířská tvrz,“ přemýšlí Burachovič.

Bizarní Olšová Vrata

Jméno muže sehrálo svou roli zřejmě i při vzniku obce Jenišov. Ve starých písemnostech z let 1504, 1549 a 1651 a také ještě na mapách z poloviny 18. století se občas nachází označení Jenessen a Jänessen. „Ale již roku 1598 také Janesen, což byl oficiální německý název až do roku 1945. Základem názvu naší obce se tedy patrně stala zkrácená forma jména osadníka Johann či Johannes. Jméno obce nejspíš pochází od hovorové přezdívky prvního osadníka. Johannes, Jenes či Jänes. Tomu odpovídá i česká verze názvu Jenišov - Jan, Jenda, Jeník,“ říká starosta obce Ivan Truksa. Stojí za zmínku, že v případě Jenišova někteří badatelé patrně mylně zvažovali také keltský původ jména.
Oříškem je však poněkud bizarní název Olšových Vrat, která jsou přibližně o sto let starší než Karlovy Vary. Vysvětlení nabízí Stanislav Burachovič. „Asi si tam nějaký bohatý sedlák postavil vrata z olše,“ usmívá se.

Sedlec. To bylo sídlo

Dávno předtím, než se císař Karel IV. vypravil z Lokte na lov jelena, aby později oklikou přes Novou Roli objevil v údolí Teplé prameny a někdy kolem roku 1350 založil Karlovy Vary, už existoval Sedlec. Bylo to nejen hlavní město kmene slovanských Sedličanů, ale správní centrum celé oblasti. Z dnešního pohledu můžeme říct, že Sedlec byl v letech kolem roku 1200 nejdůležitějším městem široko daleko. Minimálně do doby, než ho svým významem přerostl Loket.
„Šlo o významné poutní místo. Název Sedlec pochází s největší pravděpodobností od slov sídlo nebo Sedličané,“ domnívá se historik. Velmi starým předměstím Karlových Varů jsou také Drahovice. Podle čeho se ale jmenují? „Asi tady bylo draho,“ rozesměje se Hana Smetanová. A to samé si myslí i dalších sedm lidí, které Sedmička v ulicích Drahovic oslovila. „Nevím, asi to bude mít souvislost s drahotou,“ zamyslel se další z respondentů. Pravda však bude asi někde jinde. I v tomto případě hraje roli osobní jméno. „Na návrší, kde je dnes ubytovna pro nepřizpůsobivé, stával statek. Ten vyhořel v roce 1908 a on byl centrem Drahovic. Na statku prý sídlila kněžna Drahomíra, podle které se mají Drahovice jmenovat. O této kněžně však nikdo nic neví. Je to jen taková povídačka,“ říká Burachovič s tím, že jména prvních osadníků nebo bohatých lidí hrála při pojmenovávání vesnic důležitou roli. „Třeba u Bohatic bych nehledal původ jména v bohatství, ale možná ve jménu Bohata,“ dodává.
A Tuhnice? V tom mají někteří z místních jasno, odpověď se sama nabízí. „Myslím, že je to od slova tuhnout. Je tady větší zima než jinde ve Varech,“ říká Roman Renko, který v Tuhnicích bydlí.

Legenda o Tristanovi

Nejkrásnější je pak příběh, který se váže ke vzniku jména Andělská Hora. Podle prastaré legendy anglický král Tristan zachránil na lovu život malému chlapci, jehož matku zabil medvěd. „Dítě dostalo jméno Richard Medvědí pracka a bylo vychováváno na královském dvoře společně s královskou dcerou Albínou,“ připomíná začátek příběhu Stanislav Burachovič. Legenda dál uvádí, že Richard se do Albíny zamiloval. Nenašel však odvahu požádat krále o její ruku, a proto ji přemluvil a tajně spolu uprchli do míst dnešní Andělské hory. Zde si Richard nechal postavit na daleko viditelné skále pevný hrad.
Albína si svou dobrotou brzy získala prostý lid, který jí začal nazývat Andělem a její hrad Andělskou Horou. Kvůli odchodu od otce však Albína měla špatné svědomí. Chtěla se k opuštěnému králi vrátit. Richard však nechtěl o návratu a smíření s otcem ani slyšet, a proto jednal s hradní paní stále popudlivěji a hruběji.
To už ji ale hledal král Tristan se svým vojskem. „Za pomoci jasnovidce objevil místo, kde oba přebývali. Když Richard poznal, že hrad neudrží, pokusil se svou ženu otrávit vínem,“ cituje z legendy historik. Osud však karty zamíchal a sám Richard číše s otráveným vínem zaměnil. Když padl k zemi bez známek života, Albína dala otevřít hradní brány a vyšla svému otci kajícně vstříc. Spolu s Tristanem a svými dětmi pak odjela zpět do Anglie. A o její hrad na Andělské hoře se staral správce.