Zlatý bulvár zvoní bronzově

Devět bronzových destiček ve tvaru čtverce, pod kterými je podepsaný designér Alfons van Leggelo. Na nich jako malý kluk poskakuje čtyřicetiletý muž, na ramenou mu sedí syn. Svého tátu hlasitě povzbuzuje.
„A teď už zahraj nějakou písničku,“ loudí po otci Jakub.
Jenže zahrát na čtverci skladbu, to už vyžaduje víc než jen klukovské nadšení. Chlapcův otec se ještě chvíli snaží, ale marně. Kaťušu, kterou už tady ze zvonkohry vyloudili ruští turisté, neumí. A tak skotačení vzdává. „Dnes to bude bez písničky, Tomíku,“ omlouvá se s úsměvem synovi.
Na čerstvě zrekonstruované Staré Louce jsou zvonkohry zábavnou novinkou. Jedna září na chodníku naproti penzionu Zlatá Koruna, druhá se leskne u hotelu Jessenius. „Když na nich lidé poskakují, destičky zvonkohry vydávají jasné tóny,“ popisuje mluvčí karlovarského magistrátu Michaela Kousalová princip hry.
Na zvonkohrách může dovádět každý, kdo váží méně než 120 kilogramů. Těžší lidé by mohli atrakci zničit. „Na zvonkohry už máme kladné reakce,“ říká Kousalová s tím, že stály skoro jeden a čtvrt milionu korun.
Druhou z mála atrakcí na Staré Louce, které se v těchto dnech připravují přímo v korytě Teplé, budou vodotrysky. Pro mělkou říčku v úseku od Grandhotelu Pupp až k Jánskému mostu něco nevídaného. Dělníci jich tady vysázejí osm, a to s patnácti výtrysky. Říční vodotrysky budou chrlit vodu nejpozději do konce dubna, protože 6. a 7. května už ve městě začíná lázeňská sezona. A do té doby už musí být Stará Louka vypucovaná. Karlovarská „zlatá ulička“ bude od této chvíle přívětivější i k vozíčkářům. Třeba kvůli opravené Divadelní lávce. Ze Staré Louky k městskému divadlu a zpět se teď dostanou snadno. Lávka je bezbariérová.
„V lázeňském centru ještě pořád existuje hodně bariér, takže je dobře, že se některé odstraňují. Zvlášť v těchto místech,“ vítá změnu předseda sportovního klubu vozíčkářů Martin Frous. Karlovarské bariéry zná dobře. Od vozíčkářů, ale i z práce. Jeho projektová firma často řeší bezbariérovost objektů a budov. Před časem například zajišťovala bezbariérový přístup do divadla. Vše přitom konzultuje se sdružením vozíčkářů.
„Některé bariéry se vzhledem k charakteru města odstranit nedají. Tam, kde to jen ale trošku jde, se jich musíme zbavit,“ dodává.
Původní Divadelní lávka už byla ve špatném stavu. Stavbaři ji proto sundali. Novou nesou čtyři ocelové nosníky, na povrchu je kamenná dlažba. Lávka je dlouhá osmnáct metrů.
„Součástí této stavby je nové veřejné osvětlení a vybudování automatické závlahy u divadla. Celkové náklady jsou jedenáct milionů korun,“ upřesnila Michaela Kousalová.
Lávku čeká kolaudace začátkem března.