Neudělal sice státu nějaké nezapomenutelné manko jako mnozí jiní ministři, Lotynkou Jindřicha Kabáta počínaje a šmelením se státními pozemky mnohých ministrů zemědělství konče. Nebyl asi ani největším slonem v politickém porcelánu, vzpomeňme na Egona Lánského nebo Marii Součkovou. Nebyl asi ani hůře kvalifikovaný než takový Karel Březina. A jako reformátor ani nestačil vyhořet po vzoru Tomáše Julínka. Ale přesto: každý ze zmíněných něco zvládal. Buď měli mravní kredit (Lánský), nebo šlo o odborně fundované lidi (Julínek), anebo uměli alespoň dobře politikařit (Březina). Josef Dobeš je unikum – nezvládl z toho nic. Odchází jako ideál špatného ministra.
Neochota ministra financí Miroslava Kalouska ponechat školství jako jediný rezort takřka bez škrtů byla pro Dobeše nakonec spásou. Odcházet kvůli obraně financí pro svůj rezort je ten nejlepší konec, jaký si mohl přát. Do Velikonoc by ho jinak musel premiér Petr Nečas potupně vyhodit kvůli tragické správě evropských fondů. Umanuté předkládání stále týchž špatných vzdělávacích projektů do Bruselu je snad nejlepší odpovědí pro ty, kteří na chvíli uvěřili Dobešově nejoblíbenější póze krizového manažera. Vnější rozklad ministerstva vůči Bruselu ministr navíc umně zkombinoval s vnitřním rozkladem rezortu.
Po Dobešově odchodu se pravděpodobně ukáže, kolik věcí najednou jde. Reforma vysokých škol není vůbec špatně navržená, ministr ji jen diskreditoval svými tanečky okolo školného či vrchnostenským pokusem jmenovat z pozice ministra třetinu členů budoucího řídicího orgánu škol. A po ostudě s prodloužením akreditace plzeňským právům se už pro všechny stal v terciárním školství personou non grata.
Nejméně jasné dlouho bylo jeho skóre v politikaření. Dobeš zprvu velmi chytře vsadil na Hrad. To jej jako bývalého personálního šéfa ABL uchránilo od někdejší „deabelizace“ vlády. Jenže stejně nakonec vše prohrál. Václav Klaus junior ho opustil, hájením Ladislava Bátory nezískal nic, jen nálepku zaslepeného národovce. A přízeň učitelského stavu opadala spolu s rozplývajícími se sliby o zvýšení platů.
Takto neúspěšného ministra Česko asi opravdu ještě nevidělo. K naprosté nedostižnosti Dobešovi chybí snad jen trumfnout odchod někdejšího ministra obrany Jaroslava Tvrdíka, který také nejprve rezignoval údajně kvůli škrtům v rezortu. Pak si to ale rozmyslel a nakonec rezignoval ještě jednou. Vít Bárta chce nejspíš Dobešovi dopřát i tuto poslední ostudu, pokud ho přemlouvá, aby ve vládě zůstal.
