Divočina v Intelu: Šéf prosazující změny musel odejít, hledá se nástupce na toxickou pozici
Americký čipový kolos Intel tento týden oznámil, že jeho výkonný ředitel Pat Gelsinger odchází z funkce. Podle kuloárních informací dostal na výběr – buď bude odvolán, nebo si vezme odstupné necelých deset milionů dolarů a odejde do důchodu. Zvolil si druhou možnost. Akcie firmy, které letos spadly o skoro 50 procent, na chvilku zareagovaly mírným růstem. Pak ale zase začaly opět ztrácet, tento týden už to dělá přes sedm procent. Zákazníci se v zákulisí začali ptát, co se to zase v Intelu děje a kde je plán, jak z dlouhodobých problémů ven. Vypadá to, že po odchodu Gelsingera plán zase neexistuje a že ve firmě je stále hodně žab na prameni.
Světlo na konci tunelu utrpení Intelu stále není vidět. Namátkou: firma se topí v mnohamiliardových ztrátách (v dolarech) a musí propustit 15 tisíc lidí. Intel též zastavil výstavbu některých továren, včetně těch v Polsku a ve východním Německu, jeho poslední generace procesorů jsou navíc plné technických chyb a bezpečnostních děr. K tomu se přidává fakt, že dříve miniaturní konkurent – AMD – rychle nabírá tržní podíl. Navíc musel Intel částečně přesunout výrobu z vlastních továren k tchajwanskému TSMC...
Důvody, které k této situaci vedly, jsme na e15 rozebírali v létě. Ve zkratce: Intel dlouhou dobu těžil z dominantního postavení, ždímal marže na maximum, do vedení dosazoval cifršpiony generující vysoké zisky pro akcionáře a ti na oplátku neřešili, že se neinvestuje do výzkumu a vývoje a projídá se budoucnost. Intel kromě jiného promarnil šanci vyrábět čipy do iPhonů, protože Steve Jobs z Applu nechtěl platit to, na co byl Intel zvyklý. Dále si Intel nechal na úkor TSMC utéct nejvyspělejší výrobu jen proto, že ze začátku byla riziková a stála hodně peněz.
Technologicky poničenou firmu měl otočit Pat Gelsinger, který v Intelu v minulosti patřil k hlavním postavám, pomáhal například vytvořit legendární procesor 486. Gelsinger, s nímž jsem měl v minulosti možnost několikrát mluvit, zahájil masivní investice do stavby nových továren a výrobních procesů, zjednodušil nabídku, prosadil státní dotace a žehlil průšvihy. Od začátku bylo jasné, že tyto změny zaberou mnoho let, ne pár kvartálů, a že bude třeba vytrvalost. A teď představenstvo rozhodlo, že jeho výkon nebyl dostatečný.
V médiích se mluví třeba o tom, že Intel pod Gelsingerem nezvládl nástup éry čipů pro umělou inteligenci, kde dominuje Nvidia, doplněná AMD. S Gelsingerem to však nemá nic společného a opět je třeba jít více do historie.
Někdejší výkonný ředitel Intelu Bob Swan dostal někdy kolem roku 2018 nabídku investovat miliardu dolarů do jisté organizace OpenAI, která o pár let později rozjela revoluci v AI. Swan nepochopil význam toho, co OpenAI chystá, tedy velké jazykové modely pohánějící služby typu ChatGPT, a naznal, že něco takového nepůjde jen tak zpeněžit. Intel tak zcela promarnil šanci nejenom mít v OpenAI velký podíl, ale být u toho, když se tato revoluce vytvářela. Firma přišla o možnost s OpenAI ladit své čipy a chrlit je na trh místo Nvidie (její zakladatel Jensen Huang to pochopil hned). Je to stejný případ jako výše zmíněné promrhané šance s iPhonem a TSMC.
Gelsinger s tím už těžko mohl něco dělat. Návrh AI čipu není záležitostí na půl roku a rozjet potřebné výrobní procesy není to samé jako zprovoznit v kanceláři kávovar na kapsle. Intel pod jeho vedením vydal čip Gaudi3, který není špatný, ale chybí mu ekosystém softwaru kolem (právě software jako CUDA drží Nvidii nahoře), takže je o něj malý zájem. Před pár dny jsem se vrátil z konference v Barceloně, kde stály davy lidí kolem serverů s čipy Nvidia a u těch s Gaudi3 nebyl nikdo.
Z byznysu se stavěním superpočítačů pro AI netěží jen výrobci hlavních výpočetních čipů jako Nvidia, ale také dodavatelé rychlých pamětí, síťových čipů pro přenos dat nebo programovatených čipů FPGA. Prostoru je tedy dost. Ale opět, když se léta kašle na technologické investice, nelze to dohnat zázračnou zkratkou.
Je zajímavé, že se akcionáři mnohem víc nepídí po tom, co se děje v představenstvu. Zajímavou osobou je zejména jeho člen Frank Yeary, který už od roku 2009 dohlíží na to, jak Intel padá do temnoty. Yeary uvedl, že se pracuje na agilním a pružnějším Intelu, což Gelsinger dělal. Těžko říct, jaké zkratky k úspěchu Yeary a představenstvo hledají, ale vypadá to, že trpělivost na mnohaletý proces přeměny chybí. Nyní probíhá hledání někoho, kdo si toxickou pozici šéfa Intelu vezme. V kuloárech létá několik jmen, včetně ředitele Marvell Technology nebo bývalého ředitele Cadence. Uvidíme, tlačenici ale očekávat nelze.
Intel se ještě nějakou dobu bude moci spoléhat na podporu americké vlády. Společnost je kromě jiného klíčovým dodavatelem armády, Pentagon ostatně Intelu nedávno zadal novou zakázku za více než tři miliardy dolarů. Intel také slouží jako ekonomická síla v zahraničí. I proto je firma také největším příjemcem peněz z amerického zákona Chips Act.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
