Environmentalista na britském trůnu. Karel především nesmí ztratit hlavu
Karel III. nebude přímo určovat hospodářskou politiku Spojeného království. O to se naposled pokusil jeho jmenovec Karel I., kterého za to nakonec parlament nechal v roce 1649 setnout. Od těch dob se role panovníka v hospodářské politice zmenšovala až k dnešní nule. To však neznamená, že třetí Karel nebude mít vliv na hospodářství. O tom, jak Karel III. ovlivní britskou ekonomiku, rozhodnou především dvě věci. Nakolik promění svůj vztah k hospodářské politice jako takové, a nakolik naopak nechá královský vztah k tvůrcům hospodářské politiky nezměněný po mamince.
Vzhledem k ekonomické síle Velké Británie a její otevřenosti vůči celému světu včetně Společenství národů s jeho významnými ekonomikami to bude klíčové i pro ekonomiku českou, která je tolik závislá exportech. V ideálním případě král Karel výrazně změní to první, a vůbec nezmění to druhé.
Panovník – záruka stoletých investic
Abychom oba faktory pochopili, nejprve důležité vysvětlení: Ekonomický význam britského panovníka není v budování nějakého „brandu“ pohádkového království, za kterým pak jezdí turisté, jejichž utrácení může nějaký účetní spočítat.
Tkví zejména v prodloužení investičního horizontu všech. Plánujte třeba stoleté investice na kontinentě, kde se téměř žádný režim sto let neudrží. Kde nějaká revoluce za tu dobu několikrát požere své děti, u nás i každých dvacet třicet let.
Ve Velké Británii jsou vlastnická práva v zásadě neporušena téměř tisíc let. Svou Bílou horu si odbyli v roce 1066. Ano, je to spíše význam instituce než jednotlivce, ale i Karlovi budiž investičně ku cti, že vždy bojoval za to, aby se stavěla místa k životu, a ne jen budovy s byty. Protože stojí zmíněné stovky let.
Dětství a dospívání Alžběty II. před nástupem na trůn
Co musí nechat beze změny
Více než kdokoli před ní, Alžběta kladla důraz na každotýdenní setkávání se svými premiéry za zavřenými dveřmi. Vždy byla skvěle připravena a v obraze, čímž obrušovala hrany těm nejradikálnějším politickým nápadům. Zkuste lhát a slibovat modré z nebe v přímém přenosu, když se každou středu musíte zpovídat královně na audienci.
Karel III. v nich bude jistě pokračovat. Ano. Hospodářská politika má být určována ve volbách. Ale je také dobře, když se ze své realističnosti musí zpovídat. Papír a televizní mikrofon snesou všechno. A tak když není ústavní prostor pro ekonomy coby arbitry ekonomických rozhodnutí, nechť vládu alespoň usměrňuje vladař – vlídný, ale neobalamutitelný a znalý. Karel rozhled určitě má.
Co musí naopak změnit
Možná ale má toho rozhledu „až příliš“. Na rozdíl od své maminky, která nesměla vyjadřovat své názory již od svých 25, Karel za ně bojoval až do svých 73. Teď s tím bude muset přestat – a v posledních letech o tom všechny ubezpečoval svým bodrým „nejsem tak stupidní, abych to nechápal“.
To neznamená, že jeho hluboké environmentální cítění, které doposud šířil na každém kroku, není důležité. Emise skleníkových plynů určitě jsou vážným selháním trhu, kdy většina světa neplatí plný náklad výroby (protože trh s uhlíkem existuje jen v EU a i tam je to spíše „hra na trh“). Jde o to, aby se nyní nestal karikaturou environmentalismu a tím ho nepoškodil.
Nedosti na tom, že i jeho pohled je příliš zaměřen na pasivní omezování spotřeby a rozvoje a často zapomíná na potenciál aktivních řešení. Na prolomení energetické otázky potřebujeme více zdrojů a více mozků, ne méně lidí a nápadů.
Commonwealth
K odchodu Británie z EU přispělo i unijní omezování jejích tradičních hospodářských vazeb na země Commonwealthu, zejména celní a imigrační politikou. Hlavou Společenství národů byl sice předzvolen ještě za života maminky, ale třeba o udržení vazeb s čím dál republikánštější Austrálií bude muset bojovat. Ale kulturní, a hlavně právní podobnost k udržení hospodářských vztahů pomohou. Třetímu Karlovi tak bude stačit, když na rozdíl od prvního neztratí hlavu.
Autor je hlavním ekonomem investiční skupiny Natland