Premiér Andrej Babiš si zakládá na tom, jak dokáže leccos vyřešit sám. A neopomene se tím pochlubit. Jako například dnes odpoledne, když přes Twitter národu oznámil, jak přeorganizoval průjezd amerických vojenských konvojů, aby ulehčil dálnici D1.
O to podivněji pak vypadá, když dává ruce pryč od věcí, kde by se naopak čekalo jeho větší angažmá. Příkladem je nynější spor o výměnu v čele resortu kultury, když se prezident Miloš Zeman rozhodl nepřijmout demisi Antonína Staňka a zase jednou trochu pozlobit sociální demokracii.
Šéf ANO na jednu stranu říká, že kvůli tomu nechce koaliční spor. A i když není z výběru Staňkova nástupce Michala Šmardy dvakrát nadšený, hodlá prý vůli ČSSD respektovat. Ale zároveň dodá: „Jestli budou problémy, pak je potřeba, aby to pan Hamáček řešil.“ Neboli, že sice pošle na Hrad dopis s žádostí o výměnu, ale víc si pálit prsty nebude.
Důvody této zdrženlivost jsou zjevné. Jednak se Babišovi nechce do konfliktu se Zemanem. Navíc si není jistý, zda by jej vyhrál. A pochopitelně v tom rád sociální demokraty nechá chvilku plácat, ostatně není to poprvé. Podobný scénář jsme zažili už během sporu o (ne)jmenování Miroslava Pocheho ministrem zahraničí. A jak to dopadlo, víme – Zeman setrval na svém a sociálním demokratům nakonec nezbylo, než přijít s náhradním řešením.
Premiéra z toho, že nedokáže prosadit jmenování navrhovaného ministra, nikdo neviní. Jakkoliv je to v Ústavě napsáno vcelku jasně a srozumitelně: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů...“ O tom, že by si to měl s prezidentem vyhádat šéf menší koaliční strany, tam není ani slovo.