Jak se postavit k problematické - v našem případě k narudlé - minulosti? Události posledních dnů a hodin nabídly hned tři cesty.
Tou první je ignorance. Na středeční vzpomínkovou akci k 21. srpnu, která se konala u budovy Českého rozhlasu, se neráčil dostavit nikdo z členů vlády, natož prezident. Omezili se na slovní reakce a nutno uznat, že je to vzhledem k minulosti některých z nich vlastně i lepší.
Jenže nezůstalo jen u pasivity. Na výročí Rusy vedené okupace přijal Miloš Zeman v Lánech zástupce jejich někdejších zdejších přisluhovačů, komunistů. Možná náhoda, ale symboly holt fungují – a v politice obzvlášť. A je podružné, zda si toho hradní protokol jen nevšiml, nebo to prostě ignoroval.
Vysmátá fotka prezidenta a jeho kancléře se soudruhem Filipem a soudružkou Vostrou je tak trošku plivancem do tváře všem obětem normalizace - jakkoliv bylo Pražské jaro vlastně střetem dvou komunistických proudů.
Druhou cestou je vzpoura. K ní sáhli ti, kteří posprejovali a polili červenou barvou pomník maršála Koněva v Praze 6. Starosta této městské části Ondřej Kolář označil akci za „vandalství“, nicméně dodal, že má pro odpůrce sochy „jisté pochopení“. Trošku to připomíná repliku z komedie Vrchní prchni - že falešný číšník je sice zločinec, ale působí pozitivně… Radnice každopádně slíbila, že barvu i nápis nechá odstranit.
A jistý závan minulosti se vznáší i nad původně normalizační zemědělskou akcí Země živitelka. Televize vysílala v přímém přenosu projevy současného i bývalého prezidenta, oba toho využili k účtování s pár politickými odpůrci. Tato cesta mezi minulostí a současností by šla nazvat jako překlenovací.
V tomto duchu vyznívají i slova premiéra Andreje Babiše: „K minulosti se vracet nebudu.“ Čímž ovšem neměl na mysli ani události let 1968/1969, ani zmíněnou agroakci, natož pak minulost vlastní. To jen velkoryse mávl rukou nad invektivami, kterými ho kdysi častoval jeho nový vládní kolega, budoucí ministr kultury Lubomír Zaorálek. Co jsme si, to jsme si, dalo by se říct. Nejen u této záležitosti, ale i v případě lánského sedánku. Bohužel…
