Írán krátkodobě pomáhá plnit ruskou kasu. Putinovi ale přibývají problémy doma i na frontě

Válka s Íránem přináší Rusku nečekané zisky. Jeho ekonomika ale i tak začíná fungovat na dluh: projevují se dlouhodobé strukturální problémy, a to právě ve chvíli, kdy Rusové po dlouhé době dávají najevo nespokojenost s vládou – tentokrát kvůli omezování internetu.

Ukrajina mezitím stabilizovala frontu, úspěšně útočí i za ní a po maďarských volbách má na cestě evropskou půjčku včetně 60 miliard eur (1,46 bilionu korun) na pokrytí svých obranných výdajů, která ji vojensky „nabije“ (28,3 miliardy může země dostat už letos).

Rusko zatím není v krizi a režim se nejspíš pokusí v krátkodobém výhledu svými problémy proklestit bez zásadní revize své politiky. Pravděpodobnost takové revize se zároveň stává představitelnější – a nemusí to vůbec znamenat ochotu přistoupit na příměří: Moskva naopak může přiložit pod kotel válečné mašinerie.

Země, kde zítra znamená krize

Válka Spojených států a Izraele s Íránem přinesla Moskvě nečekanou sklizeň. Zásluhu na tom mají hlavně rostoucí ceny ruské ropy plnící státní kasu. V březnu se ropa Ural prodávala za 77 dolarů za barel a podle agentury Reuters vybere ruský stát za březen na ropných daních kolem devíti miliard dolarů (186 miliard korun) – dvakrát více než v předchozím měsíci.

USA navíc minulý pátek navzdory předchozím ujištěním o nejméně další měsíc prodloužily pozastavení sankcí na ruskou ropu a ropné produkty. Mezinárodní měnový fond upravil svou předpověď růstu ruské ekonomiky pro rok 2026 o tři desetiny procentního bodu na 1,1 procenta HDP.

Pro Kreml jsou to bezpochyby dobré zprávy. Jenomže z odstupu se jeví méně významné, než by se mohlo zdát. 

Ruské zisky, jež jsou výsledkem globálních dopadů krize v Hormuzu, se Ukrajině daří okrajovat pomocí útoků na klíčové baltské přístavy Primorsk a Usť-Luga, kde se na tankery čerpá přes 40 procent ruské ropy. Ukrajina také útočí na černomořský Novorossijsk. Dopady dronových útoků jsou sice dočasné, výpadky mohou být většinou odstraněny v řádu měsíců, pro Rusko ale přicházejí v kritickou dobu a berou mu vítr z plachet.

Nárůst vybraných daní z těžené ropy je totiž sice značný, zároveň však vychází z velmi nízkého základu: v prosinci se uralská ropa prodávala v průměru za méně než 40 dolarů za barel a kvůli sankcím proti stínové flotile muselo Rusko navíc poskytovat klíčovým kupcům nemalé mimořádné slevy. Pokud by měly celkové příjmy z těchto daní dosáhnout 102 miliard dolarů, tedy výše zanesené do letošního státního rozpočtu, musely by zůstat na současné, mimořádně vysoké úrovni po celý zbytek roku.

Vláda se přitom pustila do riskantní strategie utrácení, jako kdyby měla příjmy jisté. Za první čtvrtletí zaznamenala deficit 1,9 procenta HDP (60 miliard dolarů) – víc než plánovaný deficit na celý rok a dvakrát víc než za první kvartál minulého roku.

Ruská ekonomika se v prvních měsících roku podle samotného Vladimira Putina zmenšila o 1,8 procenta HDP. Prezident to řekl během televizí přenášeného jednání o ekonomice, kde „nerůst“ viditelně podrážděně kritizoval. Po přítomných požadoval vysvětlení, proč makroekonomické indikátory zaostávají za předpověďmi, a vyzval zúčastněné ministry a úředníky k podání návrhů, jak růst znovu nastartovat. 

Šéfka ruské centrální banky Elvira Nabiullinová souběžně varovala, že s dvouprocentní nezaměstnaností chybějí přehřáté ruské ekonomice pro jakékoli zotavení pracovní síly. Úrokové míry zůstávají vysoké a spotřeba klesá.

Zatímco ještě nedávno probíhala v důsledku nízkých příjmů do státní pokladny vážná debata o změně rozpočtového pravidla, které by umožnilo přesměrovat víc prostředků do rezerv a vytvořilo tlak ke snižování výdajů, teď vláda chřadnoucí ekonomiku naopak nakopává zvýšenými výdaji, pro jejichž krytí hledá další příjmy.

Růst DPH na 22 procent a související změna pásem zatím dopadá především na malé a střední podniky, vláda ale zřejmě navíc za účelem další stabilizace rozpočtu navrhne ještě mimořádnou, na konkrétní odvětví cílenou daň z příjmu ve výši 20 procent. Putin zatím vehementně popírá, že by žádal kapitány ruského průmyslu o dobrovolné příspěvky na válku proti Ukrajině.

Ruská ekonomika není normální tržní ekonomika, a vláda tudíž disponuje možnostmi zasahovat do ní způsoby, které se z našeho pohledu mohou zdát těžko myslitelné. Problém pro režim je, že pokud by tyto zásahy byly vynuceny budoucími okolnostmi, nesly by rizika politické destabilizace. A jak ukazuje otevřený odpor společnosti vůči vládním snahám o „obnovení pořádku na internetu“ – od vypnutí mobilního internetu v Moskvě k blokaci Telegramu a výraznému omezení užívání VPN –, vláda by si mohla zahrávat s ohněm.

K mobilizaci společnosti, třeba i v souvislosti s volbami do Dumy v září, má rostoucí nespokojenost ještě daleko. Ale i tak jsou její projevy v dnešním Rusku nezvyklé, stejně jako to, že terčem kritiky nejsou jen „zlí úředníci“, ale také samotný báťuška Putin, jehož popularita klesla na nejnižší míru od zahájení invaze na Ukrajinu v roce 2022.

Špatné zprávy z fronty

Ani z fronty nepřicházejí do Kremlu dobré zprávy. Ukrajinské ozbrojené síly stabilizovaly v prvních měsících roku obrannou linii a daří se jim útoky do ruského pásma ležícího za ní. Územní zisky Ruska naopak od listopadu loňského roku setrvale klesají a například v oblasti Huljajpole v Záporoží se Ukrajině podařilo převzít iniciativu. 

Zelenského oznámení z minulého týdne, že ukrajinská armáda dobyla posádkou obsazenou ruskou pozici jen s využitím pozemních a vzdušných dronů, ještě neznamená nástup věku válek robotů.

Nezpochybnitelným faktem ale je, že Ukrajina získala zpět výhodu v dronovém boji a díky tomu dokáže navyšovat počty zabitých na ruské straně. A zatímco v roce 2025 ruské ozbrojené síly dokázaly, byť za cenu rostoucích nástupních odměn, naverbovat zhruba stejně vojáků, o kolik jich v důsledku zranění a úmrtí přišly – kolem 400 tisíc –, v prvním čtvrtletí tohoto roku míra verbování v Rusku meziročně klesá. Nůžky mezi ztrátami a schopností získávat nynějšími metodami nové lidské zdroje pro válku na Ukrajině se začínají rozevírat.

Protlouct se, nebo se probít?

V krátkodobém výhledu se zdá nejpravděpodobnější, že se režim pokusí svou ekonomickou i vojenskou situaci ustát bez zásadních politických změn. Bude si chtít koupit čas a doufat, že se problémy nějak vyřeší, ekonomiku udrží nad vodou mimořádné příjmy z ropy, ukrajinská obrana se rozdrolí a podpora jejích západních partnerů opadne.

Hlavním hybatelem tohoto scénáře je sám Putin, který nesnáší rizika a rád přenáší odpovědnost za neúspěchy a, jak ukázal výše zmíněný televizní přenos, hledání řešení problémů na své technokraty a generály. Je to sice riskantní strategie, ale riziko odkládá do budoucna.

Naopak nejméně pravděpodobná je varianta, že problémy přimějí režim ke smířlivějšímu postoji a k bona fide jednání o dlouhodobě udržitelném příměří na Ukrajině, jež by Rusku umožnilo vnitřní konsolidaci – včetně rekonstituce jeho ozbrojených sil, protože o mír by tu rozhodně nešlo.

Nejvarovnější je scénář třetí, jehož pravděpodobnost leží někde mezi dvěma prvními. Pokud režim usoudí, že se mu uzavírá okno příležitosti ukončit válku ve svůj prospěch, může naopak přitopit pod kotlem. Znamenalo by to přistoupit k nové, otevřené mobilizaci (na rozdíl od nynějšího zvolna se rozmáhajícího plíživého modelu) pro letní ofenzivu, když ta jarní zdánlivě selhala, a převedení ekonomiky do válečnějšího módu řízení. Byla by to ohromná sázka a velké riziko, ale vyloučit jej by bylo neprozřetelné, zvlášť pokud režim nabude přesvědčení, že čas už není na jeho straně.

Evropa by se měla připravit hlavně tím, že nebude otálet s investicemi do odstrašení Ruska. Jak ukazují dějiny 20. století, appeasement proti revanšistickým mocnostem, které jsou navíc přesvědčené, že hrají o čas, jako nacistické Německo či imperialistické Japonsko ve třicátých letech, skutečně nefunguje.