Svět není bezpečné místo. Představa, že po roce 1990 skončily dějiny, liberální demokracie vyhrála na celé čáře a bude navěky krásně a bezpečno, byla hlubokým omylem. Naopak může být stále hůř. Zatímco Západ s pocitem vítěze zlenivěl, ztratil ostražitost a akceschopnost, síly zla se za uplynulé tři dekády činily. Jak je teď zastavit? Co udělat s NATO? Co s OSN? A je to vůbec v našich silách?
Začněme u Severoatlantické aliance, tady je totiž hledání odpovědi jednodušší. Putinova agrese pro ni představuje osudovou zkoušku. Aliance jí úspěšně projde a tím si na otázku ohledně vlastní budoucnosti odpoví, nebo vybouchne, a pak je na cestě zkázy. Stane se z ní stejně bezzubá organizace, jakou je nyní OSN, která pronáší vzletná slova o míru a bezpečnosti, ale není schopna pro tyto hodnoty cokoli udělat. Budoucnost bude patřit zemím jako Čína, Rusko, Írán. Jakémukoli predátorovi.
Zdá se, že NATO pořád žije v zajetí paradigmatu studené války: jsou tu dva mocné bloky, každý si hájí to své a zbytek světa je „šedou“ zónou, kterou necháváme napospas různým diktátorům, případně je z ní bojiště nějaké zástupné války, v nichž si to „svobodný svět“ a „říše zla“ rozdávají. Mimochodem i proto nepřipadalo v úvahu, že by NATO pomohlo v roce 1968 Československu proti invazi Moskvy.
Spadá do některé z těchto kategorií Ukrajina? Nespadá. Situace se dramaticky proměnila a tato statečně se bránící země není ani Maďarskem roku 1956, ani Kubou roku 1960, ani Vietnamem roku 1964. Je to o regulérní „nezástupné“ bojiště mezi silami svobody a tyranie.
Celý komentář čtěte na Info.cz
