Válka na Ukrajině trvá už čtrnáct dní a Vladimir Putin je odhodlán v ní pokračovat. Neodrazují ho ani rostoucí komplikace. Naopak. Nemůže couvnout, takže čím víc se bude válka komplikovat, tím větší bude tlak na to, aby prokázal, čeho dosáhl, míní profesionální vyjednavač Radim Pařík. „Když pozoruji tvář Vladimira Putina při jeho projevech, tak mi není dobře. Nejhorší situace by nastala, kdyby byl Vladimir Putin jako zločinec úplně zatlačen do kouta a neměl kam dál jít. Pak by použil veškeré možnosti a nejfatálnější prostředek jsou jaderné zbraně," říká Pařík.
Stanovení podmínek míru patří k nejzásadnějším a nejnáročnějším vyjednáváním. Jak probíhají přípravy na takové setkání?
Nejprve se musí vyhodnotit, kdo je Vladimír Putin. Zda je to standardní politik, který oprávněně hájí zájmy své země. Pak můžeme vést normální jednání. Nebo se jedná o zločince, který porušuje právo, a pak se přístup liší. Do toho zapadá i ruská kultura vyjednávání, která je úplně jiná než evropská, na kterou jsme zvyklí. Rusové považují za slabost jakýkoli vstřícný krok, který protistrana na začátku vyjednávání udělá. Zároveň neuznávají instituce, ale konkrétní autority. Standardní Rus i ruský vyjednavač nerozumí institucím, jako je Evropská unie nebo NATO. Pro ně je důležitá osobnost, a proto má Vladimír Putin v Rusku takovou podporu.
Musí v tomto případě tedy přijít ke slovu krizové vyjednávání?
Pokud se na to podíváme z krizového hlediska s předpokladem, že Vladimír Putin by byl zločinec, tak i zde existují jasná pravidla. Než začnete vyjednávat, tak uzavřete okolí, připravíte se na nejhorší možnou alternativu. Na střechy rozestavíte ostřelovače, přijede zásahová jednotka a sanitky.
Třetí krok potom je, že vytvoříte situaci, kdy je nedohoda výrazně dražší, než dohoda. Teprve potom zahájíte vyjednávání. V Evropské unii říkáme, že se Vladimír Putin dopouští válečných zločinů, ale jednáme s ním jako se standardním politikem a vzhledem k tomu, že Rusové vyjednávají od začátku z pozice síly a nerozumějí ústupkům, tak Vladimír Putin rozšiřuje své hrací pole.
Narážíme na to, že náš západní systém hodnot a pohled na svět se snažíme naroubovat na osobnost Vladimira Putina a na sílu obyvatel Ruska, kteří ho ve velké míře v jeho krocích podporují. To nemůže fungovat. Musíme se překlopit na ruský pohled a začít s ním vyjednávat, jako by vyjednával Rus s Rusem, protože on s námi nebude nikdy vyjednávat jako Západoevropan se Západoevropanem.
Útok ukrajinských jednotek na ruskou tankovou kolonu nedaleko Kyjeva:
Dalo se nějak ruské invazi předejít?
V mezinárodní vyjednavačské komunitě jsme na blížící se krizovou situaci upozorňovali již v polovině února, ale říkali jsme, že Vladimír Putin v době olympijských her v Pekingu nezaútočí, protože Čína je v současné době jeho největší ekonomický partner. Pokud by zaútočil na Ukrajinu v té době, tak by čínský prezident ztratil tvář a Putinovi by to nikdy neodpustil.
Dnes se již objevují odposlechy, které potvrzují, že Vladimír Putin situaci s Čínou konzultoval. V té době byla jedinečná možnost eskalovat, zavést protiruské sankce, odstřihnout Rusko od bankovního systému a rozestavit na hranici východního křídla NATO vojáky a techniku, aby se poté mohlo deeskalovat za to, že by Putin od invazie na Ukrajinu upustil.
Nic z toho se v té době nestalo a Rusko zahájilo 24. února invazi. V jaké pozici jsou státy NATO dnes?
Dnes jsme v reaktivní poloze, kdy Vladimír Putin neustále postupuje a čas hraje bohužel pro něj. Kromě fyzické války si uvědomuje i tu psychologickou. Někdy kolem tří týdnů od zahájení invaze totiž začne zájem evropské veřejnosti opadat. Současná protiruská opatření jsou pouze dobíháním Vladimíra Putina, který všechny dostal pod časový tlak. A je tu ještě jeden velký háček. Evropská unie není ve svém postupu úplně jednotná.
Mělo by tedy dojít k ještě razantnějším protiopatřením?
Ze strany Evropské unie měla přijít hlavě výrazně dříve. Dnes stojíme před dvěma alternativami. První je, že necháme ruskou armádu postupovat a Vladimír Putin se jednoho dne třeba rozhodne, že vtrhne do Pobaltí a v tu chvíli začne válka, nebo se mu postavíme a ukážeme sílu a v tu chvíli může také vzniknout válka. Je to tím, že se promeškala situace ukázky síly NATO a EU.
Jaké bude mít konflikt následky?
Ve hře není jen riziko války. Je tu například možnost, že Vladimír Putin nechá zničit pšeničná pole na Ukrajině, která vyváží obilí do afrických zemí a zabraňuje tak hladu. Po výpadku dodávek by došlo k obrovské migrační krizi lidí z Afriky. Další otázkou je ruský plyn, na kterém je řada zemí závislá. Nedokážu si představit politika, který by našel odvahu svým voličům říct, že se nebude topit.
Čeho chce Vladimír Putin svou speciální vojenskou operací vlastně opravdu dosáhnout?
To je velká otázka. Kromě toho, že chce rozšiřovat svoje impérium a rozšířit nárazníkové pásmo proti NATO, tak hájí i ekonomické zájmy Ruska. Uvědomuje si, že ekonomická opatření Evropy povedou k tomu, že Rusko bude neustále chudnout. Na druhou stranu mu musí NATO a Evropská unie říct, co po něm chce, což se stále neděje. Jen se požaduje, aby se stáhl z Ukrajiny a to je pro něj málo. Takovému požadavku totiž vůbec nerozumí, protože v ruské mentalitě, která neuznává malé země, není prostor pochopit, proč někomu záleží na Ukrajině.
Při mírových rozhovorech hraje velkou roli i zvolené místo jednání. Co při výběru hraje roli?
Ve válečných konfliktech je důležité, aby to bylo neutrální místo. Když se dneska podíváme, jak probíhají vyjednávání mezi Ruskem a Ukrajinou, tak je to vyjednávací katastrofa, dobrá maximálně pro televizní vysílání. Vybere se místo na hranicích konfliktu, navíc mezi Běloruskem a Ukrajinou, na jednání za ruskou stranu přijedou lidé, kteří nemají žádný mandát cokoli vyjednat, takže se vede hypotetická debata jen proto, aby obě strany mohly deklarovat, že vyjednávají. V současné době bohužel neběží ani žádná zákulisní vyjednávání, která probíhat musejí.
O čem se v zákulisí na mezinárodní úrovni jedná?
Spočívá to v tom, že se na neutrální půdě sejdou lidé, kteří rozhodovat mohou a hovoří spolu o možných variantách. Mimo veřejnost, bez kamer a novinářů. Aby zvážili nejrůznější alternativy. Tato vyjednávání musí probíhat v tichosti. Ta jednání ale neprobíhají, protože Vladimir Putin vyhodnotil, že je pro něj nedohoda a válka stále výhodnější, než dohoda a vyjednávání.
Jak dlouho podle vás může být pro Vladimíra Putina nedohoda a válka výhodnější, než mírová jednání?
Mám několik přátel v Rusku, včetně vyjednavačů, a když se s nimi bavím, tak líčí situaci v Rusku. Lidé jsou tam zvyklí žít v mimořádné chudobě. Když vyjedete mimo Moskvu, Petrohrad či další velká města, tak lidé na vesnicích žijí ve velice bídných podmínkách, které si v Evropě vůbec nedokážeme představit. Jinými slovy, Putinova agrese jejich životní standard ještě zhorší, ale ono už to v podstatě příliš nejde. Vladimir Putin to ví a sází na čas. Evropa rozhoduje pomalu a obává se o vlastní pohodlí a ekonomické zájmy a v jednu chvíli začne polevovat i solidarita s Ukrajinou a dodávky zbraní a tlak už nebude tak velký. Nejlepší možný scénář v současné době by byl, že by se Ukrajina rozdělila na východní a západní, něco jako poválečné Německo. Ale byť je to situace reálná, tak si ji vůbec nedokáži představit.
Lidé zatím projevují obrovskou solidaritu s Ukrajinou a válečnými uprchlíky. Postupně se ale začínají ozývat i méně altruistické hlasy. Jak by měla česká vláda situaci komunikovat, aby nedošlo k další polarizaci společnosti?
Myslím si, že by to měli politici prezentovat jednotně a úplně jasně. Musí se nahlas říct, že to, co prožíváme, je absolutní civilizační katastrofa, kterou jsme si nikdo neuměli představit. Nebudeme řešit jenom to, že přicházejí uprchlíci z Ukrajiny, ale budeme řešit i nemoci, které na Ukrajině jsou, včetně covidu, protože nemáme žádné povědomí, jaká míra nákazy tam je.
Další, co se bude řešit, jsou i zvířata, která si uprchlíci přivážejí. Může se zde objevit i vzteklina. Všechny tyto věci povedou k rozpolcování obyvatelstva na ty pro podporu a proti migrantům. A navíc nikdo zatím nahlas neřekl, že pokud se rozhodne o uvalení skutečných ekonomických sankcí na Ruskou federaci, tak to bude něco stát i nás. Protože se tohle neříká, tak může vzniknout imaginární představa, že povedeme ekonomickou válku s Ruskou federací a budeme žít stále stejně za stejných podmínek.
Ekonomické sankce se již do života obyvatel Evropské unie promítají.
To je zřejmé. Rostou ceny pohonných hmot, zvyšuje se inflace. Schodek státního rozpočtu již také nebude pod takovou kontrolou, jak se nedávno zdálo. To je zásadní věc, kterou politici musí opakovat lidem.
Jak může tato situace trvat dlouho?
Přestě tak dlouho, dokud Evropská unie a NATO nezatnou pěst a nebouchnou do stolu s tím, že se musí začít vyjednávat. Dochází ještě k jedné chybě, že se demokratické státy snaží málo do jednání zatáhnout Čínu. Ta určitě nepůjde s Ruskou federací do války, ale může s Vladimirem Putinem dobře mluvit, protože ani Číně válka na Ukrajině z dlouhodobějšího hlediska nebude vyhovovat.
Ukrajinská bezpečnostní služba údajně zastřelila Denise Kirejeva. Jednoho ze svých vyjednavačů. Byl podezřelý ze zrady. Zprávy o Kirejevově smrti jsou ale rozporuplné. Co mohlo vést k tomuto krajímu řešení?
Za každým činem, za každým rozhodnutím stojí člověk, který má svoje emoce a svůj systém hodnot a ve chvíli, kdy mu někdo nabourá systém hodnot, tak přichází emoční krize a začíná svět vidět klíčovou dírkou. Nevidí jiné řešení a to může vést k fatálnímu řešení, že někoho popraví.
Na druhé straně, považujete za možné, že by Vladimir Putin použil k demonstraci síly jaderné zbraně?
To je otázka na psychiatra. Když ale pozoruji tvář Vladimira Putina při jeho projevech, tak mi není dobře. Nejhorší situace by nastala, kdyby byl Vladimir Putin jako zločinec zatlačen úplně do kouta a neměl kam dál jít. Pak by použil veškeré možnosti a nejfatálnější prostředek jsou jaderné zbraně.
U Vladimíra Putina si musíme uvědomit ještě jednu věc. V budoucnu budeme vyjednávat s bývalým agentem KGB, který má speciální profil exekutivce. Není to vizionář, což je vidět na tom, jak funguje Ruská federace a ruská ekonomika. Protože je výkonnou mocí, tak se nezabývá tím, co bude zítra, ale pouze řešením okamžitého úkolu.
| Radim Pařík (43) |
| Od roku 2003 pohybuje na top manažerských pozicích. V roce 2008 vyjednával dohodu o prodeji 157 prodejen Plus Discount v České republice. Jako člen mezinárodního managementu Schwarz Group a místopředseda představenstva firmy Kaufland zodpovídal za strategickou expanzi, nemovitosti a technický nákup v ČR, SR anebo v Polsku. Absolvoval výcvik vyjednávání americké FBI, program vyjednávání na Harvardu, na Univerzitě St. Gallen, vyjednávání podle principů Mossadu. Přednáší vyjednávání na vysokých školách v Česku a na Univerzitě St. Gallen ve Švýcarsku. |
