Komentář Jana Žižky: Solární tunel straší dodnes
Deset let po „velkém solárním tunelu“ je kolem fotovoltaiky stále živo. Solární energetika je nadějným odvětvím budoucnosti, v Česku ale stále řešíme především to, jak omezit nesmyslné toky desítek miliard korun ročně na podporu „starých“ panelů.
Téma vyvolává silné emoce, kritika však často mířila na špatný terč. Odpovědnost za zbytečné náklady nenesou takzvaní solární baroni, ale zástupci státu, kteří pochybnou podporu v první dekádě tohoto tisíciletí schválili. V čele státu i v parlamentu dnes máme jiné politiky než tehdy, což nic nemění na skutečnosti, že se stát nyní snaží napravit svoje vlastní chyby.
Úkolem investorů je hledat příležitosti, díky nimž dokáží zhodnotit peníze. Úlohou státu je nastavovat pro podnikání nezbytná pravidla. To, že někteří podnikatelé ve fotovoltaice měli opletačky se zákonem, by nemělo nijak shazovat solární energetiku jako takovou – stejně jako jiná ekonomická odvětví nejsou skandalizována kvůli tomu, že v nich nepodnikají samí andílci.
Vláda čelí kritice, že její snaha omezit výdaje na fotovoltaiku razantněji než v případě jiných obnovitelných zdrojů nedává smysl. Podle šéfa Solární asociace Jana Krčmáře kabinet jen plní „politickou objednávku“. Faktem je, že po finančním přiškrcení fotovoltaiky dlouhodobě volá prezident Miloš Zeman. Stejně tak by ale bylo možné spekulovat o tom, jaká „politická objednávka“ stála za solárním tunelem v letech 2009-2010.
Vicepremiér Karel Havlíček má každopádně pravdu v tom, že současná podpora fotovoltaiky je absurdnější než v případě jiných zdrojů energie. Čeští spotřebitelé a daňoví poplatníci platí desítky miliard korun ročně na zajištění nízkých jednotek procent celkové výroby energie. Přesto je na místě otázka, zda by nestačilo „zkrouhnout“ solárníky stejnými pravidly pro omezování podpory jako provozovatele ostatních zelených zdrojů. A doufejme, že se vláda nyní opírá o spolehlivé právní analýzy, aby stát v budoucnu dokázal úspěšně odolávat případným žalobám.
Důležité je, abychom v Česku dokázali zaměřit pozornost především na budoucnost. Potenciál fotovoltaiky je i v našich geografických podmínkách vyšší, než české vlády v posledním desetiletí připouštěly. Na druhé straně by i zastánci solární energetiky měli uznat, že samotné obnovitelné zdroje nás nespasí a že důležitou součástí širšího energetického mixu bude vzhledem k postupnému odchodu od uhlí (a v dopravě možná i od ropy) také jádro a plyn.
