Do řad bojovníků o Pražský hrad včera oficiálně přibyl exšéf BIS a protikorupční aktivista Karel Randák. Je dalším z mnoha lidí, které do boje o Pražský hrad žene jen opilost pocitem vlastní výjimečnosti.
Na představě, že na Hradě sedí bývalý šéf tajné služby, je něco hollywoodsky romantického. Přesto nedává Randákova kandidatura žádný smysl. Kdyby se stal prezidentem, jeho možnosti v boji proti korupci by se omezily na minimum.
Prezidentský úřad by od něj žádal jistou zdrženlivost v úsudku i v komunikaci, hlava státu si musí hlídat projevy bedlivěji než občanský aktivista. A ústava za to nenabízí prezidentovi ani jediný nástroj, který by šel v protikorupčním boji použít.
Randák by si složením prezidentského slibu sám pevně svázal ruce a zalepil ústa. Ale mohl by se cítit důležitě, to zase ano. Vstupem do bojů o Hrad ukazuje, že to je to nejpodstatnější.
