Martin Čaban: S realitou se vláda nezdržuje
Realistické ambice by na tomto konstatování mohly končit, ale realismus není silnou disciplínou Sobotkovy vlády. Proto se lídři dvou hlavních vládních stran rozhodli vykreslit nominaci Věry Jourové v sytějších barvách. Neuspěli.
Premiér Bohuslav Sobotka mírnil svou porážku tím, že výměnou za bruselské angažmá pro Jourovou stoupne minimální mzda ne o pět, ale o sedm stovek a rozpočet na sociální péči a služby nabobtná o tři čtvrtě miliardy.
Ústupovou taktiku mu ovšem zkazil ještě na téže tiskové konferenci Andrej Babiš. Ten prohlásil, že minimální mzda by se zvýšila tak jako tak, protože se o tom píše v programovém prohlášení vlády, a pracovníci v sociálních službách by stejně dostali přidáno, protože pro ně má slabost. Ostatně něco tak politického jako politický obchod by si někdo, kdo není a nikdy ani v nejmenším nebyl politikem, mohl stěží dovolit. Jinými slovy, Babiš Sobotkovi důstojný ústup nedopřál.
Sám pak zaplakal, že jeho hnutí ztrácí někoho tak schopného. To není špatné, kdyby to nepokazil slovy o tom, že Jourová jistě v Bruselu postaví silný tým, který bude hájit české národní zájmy. Což jak známo eurokomisař z titulu své funkce dělat nesmí.
Nejnešikovnější uživatel evropských peněz
Za dost odvážnou výzvu realitě lze považovat i ambici, aby se Jourová stala komisařkou pro regionální rozvoj (dnes se portfolio jmenuje regionální politika). Sice se to rýmuje s názvem její současné ministerské kvalifikace, ale je třeba si uvědomit, že jde o rezort, pod nějž patří celá třetina rozpočtu EU, zejména pak Evropský fond regionálního rozvoje. To je ten balík peněz, z nějž se financují projekty také v Česku. Se všemi problémy, které k tomu v naší kotlině patří.
Současní ministři rádi zdůrazňují, že kvůli neschopnosti předchozích garnitur je Česko nejnešikovnějším uživatelem evropských peněz. Evropské orgány ostatně nejednou kritizovaly české administrativní a kontrolní prostředí kolem evropských fondů, kolem regionálních operačních programů se motá policie a komise už kvůli ošklivým podezřením párkrát zcela utáhla eurové kohouty. Jakkoli za to Věra Jourová přímo nemůže, k evropské diplomacii nutně patří obecná otázka: Je kandidátka z takové země ideálním adeptem na křeslo eurokomisaře zodpovědného za fondy? Odpověď se zdá zjevná a půlroční zkušenost z ministerského křesla ji stěží přebije.
Jourová se může na druhé straně utěšovat, že v Bruselu je možné všechno. Spousta zemí dosud své nominace nedodala, ba není ani jasné, jaká portfolia se budou obsazovat. Kvůli Chorvatům jich musí být zase o jedno víc a nad rozdělením kompetencí se teprve dumá.
