Miliardáři nikdy nebyli bohatší. Proč je svět potřebuje? Odpověď najdete v garáži

1 000 000 000 000 neboli jeden bilion. Tahle cifra nedávno podnítila intenzivní debaty na téma, kolik dolarů majetku už je moc. Nejspíš právě bilion, aspoň podle komentářů na webových stránkách listů jako The New York Times nebo The Guardian. Hodnoty bilionu dolarů v červnu dosáhl majetek Elona Muska, který se i díky vstupu svého SpaceX na burzu stal historicky prvním člověkem se jměním o dvanácti nulách.

Taková částka se vymyká běžné lidské představivosti. Podněcuje však politické fantazie, nakolik by se extra zdaněním takového majetku daly vyspravit veřejné finance. Celkové Muskovo bohatství by za předpokladu jeho úplného zabavení vystačilo na pokrytí veškerých českých státních výdajů téměř na devět let, těch amerických ovšem jen na necelé dva měsíce. V tomhle vulgárně kupeckém kontextu najednou majetek největšího ze všech boháčů nemusí vypadat tak velkolepě.

Miliardář miliardářovi vlkem

Část komentátorů však na šéfovi Tesly a SpaceX dráždí zejména to, jakým způsobem se v jeho osobě snoubí ekonomický a po akvizici Twitteru také mediální a politický vliv. V této souvislosti do debaty přispěchali i někteří novopečení miliardáři. Konkrétně Dario Amodei, šéf společnosti Anthropic, která vyvinula mimořádně výkonný jazykový model Claude. Amodei se v eseji Technologické dospívání zveřejněné v lednu vymezuje vůči rostoucímu bohatství a vlivu Elona Muska. A nepřímo také vůči zakladateli Amazonu Jeffu Bezosovi a jeho zdrženlivému postoji k dobročinnosti.

Amodei upozornil, že pro slavné velkokapitalisty americké minulosti typu Johna D. Rockefellera nebo Andrewa Carnegieho byla filantropie jednou z nejdůležitějších náplní jejich životů. O Muskovi s Bezosem se to říct nedá. Spoluzakladatel Anthropicu brzy dostane příležitost doprovodit svá slova činem.

Jeho firma by ještě letos mohla vstoupit na burzu a tím okamžikem bohatství 43letého vystudovaného biofyzika a dalších šesti spoluzakladatelů Anthropicu – Dariovy sestry Daniely Amodei, Jacka Clarka, Sama McCandlishe, Toma Browna, Chrise Olaha a Jareda Kaplana – skokově naroste. A vzápětí se z většiny rozplyne: všichni jmenovaní se zavázali 80 procent svého jmění po úpisu akcií Anthropicu na burze rozdat na podporu vědy a dalšího výzkumu AI.

Morálka vlastní peněženky

Amodei a na druhé straně Musk s Bezosem ztělesňují dva různé myšlenkové světy. Zatímco lidé kolem Anthropicu vystupují jako altruisté, první a čtvrtý nejbohatší muž planety představují osvícený egoismus. Dávají najevo, že společnost bude mít mnohem větší prospěch z dalšího rozvoje jejich vlastního byznysu než z případných filantropických aktivit. Díky svým firmám ale nezbohatli jen oni sami, finančně pomohli i svým akcionářům.

Od úpisu Amazonu a Tesly na burze v letech 1997 a 2010 vzrostla jejich tržní kapitalizace o několik řádů. Tržby těchto firem by však mohly zakolísat, pokud by chtěli zákazníci technologické magnáty kvůli jejich postojům a vlivu potrestat. Například po amerických prezidentských volbách, které koncem roku 2024 s intenzivní podporou Muska vyhrál vůči Evropě mimořádně kritický Donald Trump, vyhlásila část obyvatel starého kontinentu bojkot Tesly.

Tehdy šly v EU na odbyt spíš nálepky „teslu jsem si koupil ještě předtím, než se Elon zbláznil“ než samotná Muskova elektroauta. Pouhé morální rozhořčení ale k hlubší proměně světa většinou nestačí. I zákazníci Tesly se už zase rozhodují poměrně pragmaticky podle peněženky.

Po zdražení ropy v důsledku útoku na Írán jako by přestal Evropanům tolik vadit Musk coby podporovatel Trumpa nebo Alternativy pro Německo a prodeje aut značky Tesla meziročně prudce vyskočily. Její tržní podíl v Evropě se vrací na úrovně z let 2023 a 2024. V době divokého dění na Blízkém východě možná nakonec není zas tak těžké si morálně obhájit vlastnictví auta, jež nepohánějí suroviny z autoritářských států.

Bůh stvořil lidi, AI je činí rovnými

Morální argumenty proti moci současných technomagnátů navíc nepřímo oslabuje jeden nepřehlédnutelný nový trend, který proměňuje trhy: samotný nástup nové generace inovátorů typu zakladatele OpenAI Sama Altmana nebo sourozenců Amodeiových. Ještě paradoxnější než chování pragmatických řidičů jsou důsledky byznysového úspěchu zakladatelů Anthropicu.

Ti sice vystupují jako Muskův morální protipól, sami jsou ovšem živoucí reklamou na dravý technologický kapitalismus a americký sen. Tedy na hřiště, kde se tak daří Muskovi. Daniela Amodei, prezidentka Anthropicu, se už teď stala jednou z nejrychleji zbohatnuvších self-made miliardářek. Její firemní podíl se do řádu miliard dolarů zhodnotil během pouhých pěti let od založení Anthropicu.

Byznysový počin Amodeiových odpovídá duchu kréda vědce a vynálezce Buckminstera Fullera, podle něhož pouhý boj proti stávající realitě nic nezmění. Kdo chce změnu, musí vytvořit nový model skutečnosti, který ten současný zastíní. A umělá inteligence rozhodně má potenciál nahradit spoustu stavebních prvků současného světa. Hlavně toho digitálního.

Už jen tím, o kolik přínosnější může být konverzace s umělou inteligencí namísto interakce s lidskou hloupostí na sociálních sítích, a zdaleka ne pouze na té Muskově. Při mírnění závrati z obřích majetků tak nakonec možná není zásadní to, kolik miliardář zrovna vlastní, ale jak snadno ho na vrcholu může vystřídat někdo jiný. Nebo aspoň doplnit.

Majetek největších boháčů nejsou žádné zlaté mince pod polštářem. | Zdroj: ilustrace Dominik Tyl

Kolem zkratky AI poletují nejrůznější očekávání. Jedno z nich vystihuje parafráze slavného sloganu na propagaci krátkých palných zbraní: „Bůh stvořil lidi jako silné a slabé, ale Samuel Colt je učinil rovnými.“ V 21. století mají potenciál snižovat rozdíly mezi rodinným zázemím jednotlivců právě vynálezy typu AI jazykového modelu Claude. Jeden člověk s jejich programovací kapacitou a všeobecnou expertizou dokáže vytvořit startup, který v mnohém může konkurovat zavedeným korporátům. Takové pokusy už probíhají. A dochází k nim v nejvyšší čas.

Zbohatnout jinak než dědictvím

Mezi mladou generací povážlivě upadá přesvědčení, že o finančním úspěchu jednotlivce rozhodují ze všeho nejvíc jeho schopnosti. Jak ukázal nedávný průzkum výzkumného centra agentury Associated Press, sotva čtvrtina občanů USA mladších 30 let považuje americký sen za dosažitelný. Starší generace tak skeptické nejsou. Životní příběhy současných nejbohatších lidí planety přitom naznačují, že na definitivní pohřbení amerického snu je ještě brzy. Ztělesňuje ho do značné míry i Elon Musk, imigrant z Jihoafrické republiky, byť jeho rodiče rozhodně netrpěli finančními strastmi.

V žebříčku Bloomberg Billionaires Index následují Larry Page a Sergej Brin, kteří založili Google v garáži podobně jako další v pořadí Jeff Bezos svůj Amazon. Na takové životní dráze neshledávají mladí podle sociologických studií obecně nic špatného. Jsou ale přesvědčeni, že systém hraje proti nim. Příběhy veleúspěšných firem z garáží glosují slovy, že pro ně samotné je kvůli rostoucím cenám nemovitostí problém pořídit si aspoň tu garáž. V případě Američanů i kvůli splácení obřích dluhů za studia. Optimističtější dvacátníci se mohou utěšovat, že s rozmachem AI budou čím dál méně potřebovat jak pomyslnou garáž jako zázemí pro svůj byznys, tak formální vzdělání.

To se sice může ukázat jako mýtus, ale pozor na sílu mýtů. Díky nim se zrodil i moderní kapitalismus, jak popsal Max Weber v klasickém díle Protestantská etika a duch kapitalismu. Lidé raného novověku věřili v predestinaci, tedy že Bůh už předem rozhodl o jejich spáse.

Protože však nikdo netušil, na které jeho pomyslné listině se nachází, stal se finanční úspěch vnějším projevem boží milosti. Nad rámec prosté obživy se lidé dřeli z náboženských důvodů, aby sobě i světu dokázali, že patří mezi vyvolené. Naopak fatalistický mýtus, podle něhož je rozvržení bohatství ve společnosti předem dané a nespravedlivé, by mohl kapitalismus zadusit.