Většina dat z poslední doby vyznívá značně protiinflačně. Tento vývoj již pozorujeme řadu měsíců – nejprve to byly signály z předstihových indikátorů, v posledních týdnech již jde i o „tvrdá“ data. Nepříznivě se vyvíjí průmyslová produkce v Česku i Německu, mzdový růst za druhé čtvrtletí byl pod očekáváním a spíše protiinflačně ostatně dopadla i inflace za srpen.
Meziměsíční srpnová hodnota celkové inflace na 0,2 procenta je jednak zhruba v souladu s inflačním cílem ČNB, navíc byla cenová hladina tažena nahoru především cenami pohonných hmot. Přetrvávající kaňkou zůstává růst cen některých služeb jako dovolené, ubytování či pohostinství, ale tyto sektory se za cyklem o řadu měsíců zpožďují, a proto k zeslabení inflačních tlaků v nich může dojít až na podzim či v zimě. Naopak v poklesu cen potravin se kromě nižších cen zemědělských výrobců již pravděpodobně projevuje i slabší poptávka domácností.
V tomto ohledu není tolik smysluplné klást důraz na vysokou současnou meziroční inflaci, ale především sledovat její očekávanou hodnotu pro příští rok. A tu čekáme nízkou, kolem dvou procent, což rozhodně není v souladu se sedmiprocentní repo sazbou. V tomto ohledu čekáme budoucí vývoj ekonomiky podobně jako základní scénář prognózy ČNB, který snižování sazeb obsahuje již pro toto čtvrtletí. Naopak data nepotvrzují obavy z možného rozjetí mzdově-inflační spirály či dalších inflačních scénářů. A to se v českých datech stále ještě plně neprojevilo ochlazení německé ekonomiky, k čemuž nejspíše v příštích měsících dojde.
Současná data mohou implikovat pro zbytek letošního roku potřebu snížit sazby o 150–200 bazických bodů. K takto výraznému uvolnění měnových podmínek s velkou pravděpodobností nedojde. Nicméně i kdyby zůstala inflace příští rok nečekaně vysoká, například na čtyřech procentech, stále by současná sedmiprocentní repo sazba byla až příliš vysoko.
Autor je analytik České spořitelny
