Automobilky mohou mizet stejně rychle jako výrobci tlačítkových telefonů, varuje šéfka českého Volva
- Česka z Vimperka vylétla až do čela dánského Volva a dnes stojí v čele českého zastoupení švédské automobilky.
- V rozhovoru pro e15 magazín vysvětluje, že Evropa už nemůže spoléhat jen na kvalitu aut, protože Čína dokáže vyvíjet a vyrábět mnohem rychleji.
- Naopak Volvo může podle ní díky čínskému vlastníkovi, skupině Geely, vytěžit zásadní výhodu.
Bývají to nenápadné okamžiky, ale už v útlém věku lze někdy při bližším pozorování poznat, kam se nakonec člověk profesně vydá. Šárka Heyna Fuchsová si vybavuje jednu fotografii z dětství. Jsou jí asi tři roky, stojí s prarodiči v zoologické zahradě a v ruce drží angličáka. Jednu hračku si tehdy směla vzít do zoo s sebou, aby toho netahala příliš. A vybrala si auto.
Samozřejmě to nebyla náhoda. Její otec byl, jak Heyna Fuchsová říká, „blázen do aut“, což v normalizačním Československu neznamenalo lesklou garáž s youngtimery, ale spíš nekonečné opravování všeho, co se podařilo sehnat: dacia, simca, starý saab, ještě starší fiat. A dcera ho pozorovala neustále ležícího pod autem. Pořád se něco svařovalo, rozmontovávalo nebo znovu skládalo. Co byste si pak do zoo přinesli vy?
K tomu měla dnešní vrcholová automobilová manažerka, která teď stojí v čele českého zastoupení Volva, vlastní dětskou specialitu: rozebírat věci. Stroje, hodinky po dědovi, cokoli, co mělo uvnitř nějaký mechanismus. Ne vždy se to povedlo složit zpátky. Doma jí proto říkali „domácí škůdce“. K technickému oboru ji to ale nakonec nedovedlo. Šly jí jazyky a dlouho chtěla dělat medicínu. Jenže do jejího dospívání vstoupil rok 1989, kapitalismus a svět, který se během několika měsíců otevřel tak prudce, že se v něm dal jednoduše změnit životní plán.
Před mladou ženou ze šumavského Vimperka se objevily příležitosti, jež dříve byly nemyslitelné. Zvlášť pro dítě z česko-německé rodiny. „Maminka je sudetská Němka, naši rodinu po válce nevysídlili, protože děda byl mistr brusič skla – potřebná profese. Ale pořád se hlásili k Němcům, což byl problém, protože se to všude objevovalo, takže máma s tím měla problémy,“ vypráví Šárka Heyna Fuchsová.
Raději muže
Na vysněnou medicínu se však nedostala. Místo dalšího pokusu si dala inzerát do Annonce – jak staromódně to dnes zní – a nastoupila na recepci do reklamní agentury. Bylo jí osmnáct a najednou stála ve světě režisérů, herců, klientů a kampaní. Po několika měsících přešla do obchodního oddělení. A přes reklamu se dostala až k autům. Ale nebylo to tak přímočaré. Chtěla v rámci agentury pracovat pro automobilového klienta, ale rychle narazila na realitu devadesátých let. Klient chtěl raději spolupracovat s mužem. Nakonec se k autům přece jen dostala, na starost jí připadly kamiony DAF.
Z dnešního pohledu to považuje za jednu z nejlepších škol. Práce s nizozemskou značkou nákladních vozů ji naučila férovému obchodnímu jednání, přímosti a tomu, že se člověk nemusí tvářit důležitější, než ve skutečnosti je. „Byla to auta, jen větší,“ říká s nadsázkou. A také to pro ni byl první vážnější kontakt s oborem, v němž pak strávila většinu profesního života.
Do Volva nastoupila kolem přelomu tisíciletí. Tehdy šlo o jinou firmu i jiný trh. České zastoupení bylo malou pobočkou v zemi, kterou centrála využívala jako bezpečný prostor pro zahraniční manažery. Kdo si potřeboval vyzkoušet řízení trhu, mohl přijít na pár let do Česka. Jenže Šárka Heyna Fuchsová chtěla firmu jednou vést sama. A říká to bez jakékoli skromnosti. Když se měnilo vedení, hlásila se na místo šéfky opakovaně. Nevyšlo to hned. Místo toho dostávala další agendy: marketing, obchod, vedení dealerství.
Mezi žraloky
Právě dealerství popisuje jako jednu z nejtěžších, ale nejdůležitějších zkušeností. Najednou nešlo o kampaň ani o hezkou prezentaci. Šlo o výsledovku, servis, prodejce, zákazníky a každodenní provoz.
„Ze začátku jsem to obrečela,“ přiznává. Přicházela z marketingu do prostředí, kde seděli prodejci, které sama popisuje jako žraloky. Měla obavu, že poznají, co všechno ještě neví. Jenže právě tam se naučila autobyznys zespodu. Když se později ve švédské centrále prosadilo, že české Volvo by měl znovu vést někdo z Česka, byla najednou přirozenou volbou. „Už jsem v podstatě tehdy za těch dvanáct let dělala skoro všechno, už mě neměli kam přeřadit, tak už mi to museli dát,“ směje se. Udělala si dost koleček po firmě na to, aby o ní nešlo mluvit jen jako o marketingové manažerce.
Vedení českého Volva převzala ve 42 letech. V prostředí západoevropských automobilek to byl nízký věk. Řada jejích kolegů na podobných pozicích byla o patnáct nebo dvacet let starší. „Kariéra ve velké korporaci není jen otázkou výsledků, ale i politiky, spojenců a lidí, kteří vás v pravou chvíli podrží. Bez výsledků se nikam nedostanete, ale samy nestačí. Musíte mít někoho, kdo zná koridory, kudy rozhodnutí skutečně procházejí,“ radí.
Dánské elegie
Mohlo by se zdát, že tím příběh končí. Dívka s angličákem v ruce se dostala na vrchol českého zastoupení prémiové automobilky. Jenže Heyna Fuchsová o své kariéře mluví spíš jako o neustálém pohybu než jako o jedné dosažené metě. Po několika letech v českém vedení začala řešit, kam dál. Objevily se možnosti v zahraničí, některé odmítla, do Ruska nechtěla. Nešlo jen o byznys, ale také o hodnoty a osobní nastavení. Pak přišla možnost přestěhovat se do Dánska. Absolutně neobvyklá situace. Češka jde řídit švédskou automobilku na její „druhý domovský trh“.
Do Kodaně odešla před šesti lety. Myslela si, že tu práci zná. Zastoupení automobilky v Česku a v Dánsku se přece nemůže tolik lišit. Jenže narazila na dost odlišnou kulturu, jinou dealerskou síť, rozdílný vztah k autoritám, silnou roli odborů, zcela jiný způsob rozhodování. V Česku podle ní lidé často začnou tím, že nadávají, ale pak se dohodnou a věci udělají. „V Dánsku nikdo nenadává, zato se o všem dlouho diskutuje,“ říká Heyna Fuchsová.
Pro člověka, který je zvyklý vést lidi směrem k akci, to byla tvrdá škola. V Dánsku musela zkušená manažerka ubrat z přímosti a naučit se dosahovat výsledků měkčím způsobem. Ne proto, že by ji někdo tlačil do slabšího vedení, ale protože hierarchie se v Dánsku projevuje jinak. „Lídři tam nevelí z výšky. Diskutují, vysvětlují a vytvářejí konsenzus. Jenže odpovědnost za firmu zůstává stejná,“ popisuje roli šéfa v dánské firmě s tím, že navenek se nesluší prezentovat rozhodnutí jako své, ale jako týmovou věc.
Století Volva
První Volvo vyjelo z továrny ve švédském Göteborgu na jaře 1927. Za svou existenci přinesla značka řadu inovací, především tříbodový bezpečnostní pás, který představila v roce 1959 a patent zpřístupnila ostatním výrobcům, díky čemuž zachránil mnoho životů. Volvo na tento vynález v současnosti navazuje multiadaptivním bezpečnostním pásem. Kromě toho Volvo vyvinulo příčně uložený pětiválcový motor nebo systém komplexní ochrany pro boční náraz. Ford v roce 2010 značku prodal čínské skupině Geely. Volvo dnes vyrábí v Göteborgu, Gentu (Belgie), Charlestonu (USA) a v čínských městech Čcheng-tu, Ta-čching a Tchaj-čou. Ještě letos by se měla rozběhnout výroba ve slovenských Košicích.
Jedním z prvních důležitých rozhodnutí v Dánsku byl výběr člověka do HR. Centrála preferovala mladší kandidátku, která „říkala všechno správně“. Heyna Fuchsová si však prosadila zkušenější uchazečku s dlouhou praxí z dánského prostředí. „Potřebovala jsem někoho, kdo mi bude krýt záda a řekne mi, co se v tamním prostředí může a nemůže říkat a dělat,“ vysvětluje. Zpětně to popisuje jako lekci z leadershipu. Někdy nepotřebujete člověka, který vypadá nejlépe v tabulce. Potřebujete někoho, kdo rozumí terénu.
Dánsko jí zároveň umožnilo podívat se na rodnou zemi zvenku. A její závěr není sebemrskačský. „Češi jsou houževnatější, než si sami připouštějí. Historicky jsme zvyklí na nepohodlí, improvizaci a nejistotu. Skandinávie je naopak postavená na důvěře, stabilitě a funkčních institucích. To je její velká síla, ale také důvod, proč tam společnost reaguje citlivěji, když se komfort naruší,“ tvrdí manažerka. V Česku se mnoho věcí řeší hůř, chaotičtěji a hlučněji. Jenže schopnost přežít chaos je podle ní reálná konkurenční výhoda.
Zpátky s jinýma očima
Do Česka se vrátila po několika letech. V korporátním světě to na první pohled mohlo vypadat jako přerušení lineární kariéry. Po zahraniční misi se přece často očekává další trh, regionální pozice nebo centrála. Ona však říká, že do centrály v Göteborgu nechtěla. „Potřebuju operativu, kontakt s trhem a možnost něco skutečně řídit. Návrat do Prahy jsem proto nevnímala jako krok zpět. Spíš jako návrat na známé místo, na které se po dánské zkušenosti dívám jinýma očima,“ shrnuje.
Dnes vede české Volvo ve chvíli, kdy automobilový průmysl prochází největší proměnou za poslední dekády. Sama používá příměr k nástupu smartphonů. Některé značky tehdy zmizely z mapy během několika let, protože podcenily změnu v tom, co zákazník od produktu očekává.
U aut se podle ní může stát něco podobného. Nejde jen o elektromotor místo spalovacího motoru. Jde o rychlost vývoje, software, baterie, digitální služby, cenu, infrastrukturu a schopnost značek pracovat v tempu, jež tradiční evropský autoprůmysl dlouho nepotřeboval.
Geely, čínský vlastník Volva, kvůli kterému se značka dlouho musela bránit nálepce „čínská automobilka“, může být nyní paradoxně jednou z jejích největších výhod. Volvo koupili Číňané v roce 2010. Dlouhá léta podle Heyna Fuchsové značka fungovala velmi autonomně a od Geely odděleně. Jenže ve světě, kde se technologie mění rychleji než modelové cykly, může být možnost sáhnout si na čínské platformy, vývoj a know-how rozdílem mezi přežitím a zaostáváním.
„Evropa stále umí hardware. Karoserii, bezpečnost, kvalitu zpracování, značku. Jenže Čína je dál v technologiích a rychlosti,“ tvrdí Heyna Fuchsová. Tradiční automobilce trvá vývoj auta roky. V Číně podle ní dovedou ukázat model a říct, že pokud ho chcete, za rok může být hotový. Pro „malou automobilku“, jak Volvo sama popisuje, je sdílení platforem a technologií možnost, jak zůstat ve hře. Volvo si podle své české šéfky nemůže dovolit rezignovat na to, co ho odlišuje. Zároveň se ale nemůže tvářit, že svět kolem zůstane stejný. „Bezpečnost a kvalita už nestačí. Musejí se potkat s cenou, technologiemi a schopností dodat produkt ve správný čas,“ podotýká.
Přichází hravější sourozenec Lynk & Co
Vedle samotného Volva dnes existuje v rámci skupiny Geely i širší soubor značek. Například dravá Lynk & Co. Heyna Fuchsová ji popisuje jako „mladšího sourozence“ Volva. Má být o něco hravější a dostupnější. Zároveň nejde o úplně cizí těleso. Lynk & Co v Evropě prochází proměnou obchodního modelu a rozšiřuje své prodejní kanály. Značka se postupně zaměřuje také na velkoobchodní model a prodej prostřednictvím dealerské sítě. V tom má značce na vybraných evropských trzích pomoci právě užší spolupráce s Volvem, zejména díky zkušenostem Volva s retailovým prodejem, servisem, distribucí dílů a logistikou. Spolupráce se má týkat také oblasti ojetých vozů, náhradních dílů a logistických procesů.
Největší českou brzdou však podle Heyna Fuchsové není čínská konkurence. Je jí pomalost domácí elektromobility. V Dánsku zažila trh, kde čisté elektromobily tvoří většinu prodejů nových aut a u Volva ještě výrazně víc. V Česku se podle ní stále řeší základní otázky: kde nabíjet, jak nastavit pravidla parkování, jak dostat nabíječky do ulic, domů a nových staveb. „Nestačí krátkodobě podpořit nákup aut a pak podporu vypnout. To vede jen k výkyvu v prodejích. Důležitější jsou strukturální změny: stavební předpisy, infrastruktura, lokální pravidla a předvídatelnost,“ vypočítává.
Český zákazník podle Heyna Fuchsové často uvažuje pragmaticky. Elektromobil si snáz koupí ten, kdo má dům, fotovoltaiku a pocit, že bude jezdit levněji nebo nezávisleji. V tom je podle ní vidět česká mentalita: nejdřív hledáme vlastní praktickou logiku, teprve potom přijímáme velkou strategii. Zájem o elektrická auta se ale může rychle změnit, když se změní okolnosti.
„Stačí tlak na ceny pohonných hmot nebo pocit nejistoty a poptávka po elektromobilech se dokáže během krátké doby násobně zvednout,“ věří. Češi možná nebudou první, kdo se nadšeně přihlásí k nové éře mobility. Ovšem když se ukáže, že dává ekonomický a praktický smysl, začnou jednat. Třeba po svém, s komentářem, skepsí a několika nadávkami na začátku. Ale začnou, věří Šárka Heyna Fuchsová.
