Názory odjinud: Obama jako kůl v plotě. Ztratil i Senát
The GLobe and Mail: Republikáni vítězí, Amerika trpí
Používat k popisu americké politiky pojem „dysfunkční“, to už je klišé. A jako každé klišé trpí nadužíváním a zneužíváním. Nicméně po úterních volbách se federální vládnutí v Americe ocitlo v ještě hůře řešitelném klinči než dosud. Republikáni získali, Barack Obama ztratil, země trpí. Ano, strana úřadujícího prezidenta uprostřed jeho druhého funkčního období obvykle ztrácí. Ale Obamova reputace je tak nízko, že někteří demokraté čelící těsným soubojům se snažili předstírat, že s prezidentem nemají vůbec nic společného.
Po šesti letech jsou dny „Yes We Can“ dávno pryč. Tehdy Obama vypadal tak čerstvý, tak chytrý, tak jiný. Jenže napravit reputaci USA po Bushově éře byl obrovský úkol a Obamu navíc v úřadu uvítala mohutná recese. Další břímě přišlo od republikánů, kteří odmítli důstojně přijmout prohru a od prvního dne zahájili guerillovou opoziční válku. Jejich kampaň nikdy nepolevila, naopak. Republikáni přitvrdili s nástupem Tea Party.
Ideologická propast mezi demokraty a novými republikány, manipulace s volebními obvody a neuvěřitelný hon na peníze, jejž musí absolvovat každý kandidát do jakéhokoli amerického veřejného úřadu – tato kombinace americkou politiku ničí. Politický systém navržený, aby kontroloval centrální moc, kontroluje především sám sebe, aniž by spolu strany mluvily, legislativa ochromuje exekutivu, lobbisté se rojí kolem každého problému, v čele všeho stojí fundraising a prezident zjevně není schopen se nad politikaření pozvednout a motivovat národ.
The New York Times: Vítězství negativity
Republikáni by byli rádi, kdyby si celá zem myslela, že převzali kontrolu nad Senátem díky svému boji za silná a poutavá témata, jako je tvorba pracovních míst, daňová reforma a výdajové škrty. Ve skutečnosti se ale nic takového nestalo. Dokonce i voliči, kteří podpořili republikánské kandidáty, by těžko vysvětlovali svou představu o tom, co jejich rozhodnutí způsobí. Je to tím, že skoro všichni kandidáti měli v kampani jediné téma – to, co nazývají selháním prezidenta Obamy.
Projev za projevem, reklamu za reklamou bezhlavě spojovali své oponenty s prezidentem a nakonec vyšli s centrálním mobilizačním heslem „Kdo nevolí, nemůže zastavit Obamu“. Nejdůležitější sliby republikánské kampaně byly negativní povahy – zrušit zdravotnické reformy, omezit regulace bank, zabránit Obamově vládě v zavedení emisních limitů či v reformě imigračního systému. Čistě negativní kampaň nepřekvapí u strany, která tímto způsobem jedná od první Obamovy přísahy. Vytvořením prostředí, v němž je každá iniciativa zpochybněna a nic se neudělá, republikáni pomohli vybudovat image prezidenta jako slabého a neefektivního lídra.
Demokraté si uškodili i sami – většina kandidátů se od prezidenta distancovala a odmítla mluvit o zásadních pokrocích v oblastech zaměstnanosti a ekonomického růstu, jichž tato vláda dosáhla. Přitom republikáni neměli k oživení ekonomiky co říci; jejich představa tvorby pracovních míst se omezovala na vybudování obřího ropovodu, dalšího snížení daní a křiku „pryč s Obamacare“ opakovaného při každé příležitosti.
The Washington Post: Nový kurz
Republikáni dosáhli významného vítězství. S ním ale přichází i větší odpovědnost. Už se nemohou chovat jako úzkoprsá opoziční strana. Jestli chtějí před rokem 2016 dokázat, že vládnutí zvládají lépe než demokraté, pak nyní mají šanci se vypořádat s celou řadou restů a hledat řešení namísto obviňování všech ostatních z neschopnosti.
Není to samozřejmě jediná možná cesta. Republikáni se mohou rozhodnout, že mechanická protiobamovská kritika a ideologické mantry jim otevřely cestu k moci, a je tedy třeba se jich držet. Demokraté na druhé straně mohou dospět k závěru, že za výsledkem voleb je jen mimořádně obtížná politická mapa Senátu, a mohou tudíž vidět jen málo důvodů ke složitým jednáním.
Prezident Obama se může uchýlit k jednostranným exekutivním krokům, které každý kompromis smetou ze stolu. Tyto strategie jsou ale depresivně povědomé. Zemi nikdy neprospěly. A neprospěly ani stranám. Popularita klesá oběma. Republikáni by proto měli k příštím dvěma letům přistoupit jako k příležitosti chopit se legislativních snah v dobré víře, nikoli k odkládání důležitých úkolů za další volby ve fantaskní představě, že země se navždy otočila konzervativnějším směrem. Voliči očekávají a mají právo očekávat od příštích dvou let něco lepšího než to, co viděli během dvou let uplynulých.