Nová maďarská ústava: může být začátkem diktatury?

Der Standard

Putin uprostřed Evropy

Diktatura, nebo demokracie? Někdy to není snadné rozlišit. Ve světě již byly provedeny reformy, kvůli nimž režim přestal
být demokratický, ale ještě se nestal diktaturou. Řeč je o krocích, které provedli Vladimir Putin, Hugo Chávez a naposledy Viktor Orbán. Ti se na výsluní vyhoupli pomocí populistické a charizmatické rétoriky a s přitakáním většiny. Dříve nebo později ale jejich politika začíná postrádat demokratické prvky. Vládními nástroji jim jsou demagogické schopnosti, jednoduché slogany, nacházení obětních beránků.

Důležitou součástí je uplácení voličů sociálními dávkami, jež jsou financovány z nerostného bohatství nebo z budoucnosti (dluhy). Současně s tím je třeba odbourat kontrolní prvky demokracie, eliminovat opozici a kritická média. Státní instituce, jako jsou parlament a klíčová ministerstva, je třeba obsadit konformními lidmi. Státní média slouží kultu osobnosti. Kritické intelektuály štvát nenávistnou kampaní, dokud všem nedojde, že se „nedá nic dělat“. Nejbrutálnějšího pronásledování jako v totalitních režimech zatím netřeba, stačí proti kritikům mobilizovat partajní potěr, jako jsou Naši, nebo spřízněné extremisty, jako je maďarský Jobbik. Vždy to ale začíná ušlechtile – třeba líbivým zdaněním nenasytných bank.

Pravda

Poučné Maďarsko

Zájemci, kteří by chtěli studovat, jak uznávaná demokracie uprostřed Evropy sklouzává na cestu k diktatuře, nemusejí studovat historické prameny v archivech. Smutný příklad máme rovnou před nosem. To, k čemu směřuje Viktor Orbán a jeho Fidesz, je diktatura. To, co ničí, je liberální demokracie. Maďarsko ovšem možná už brzy poslouží jako
příklad i v dalším aspektu. Orbánovská cesta do izolace pod heslem „nikdo nám nerozumí, ale my nikoho nepotřebujeme“ totiž za chvíli narazí na ekonomickou i politickou realitu. Patří se dodat, že takový vývoj bychom si měli přát ve jménu demokracie a stability v našem regionu.

Radost z takového vývoje bude ale brzdit pohled na marazmus, v němž se ocitnou maďarští občané. Ten příběh je učebnicový. Na začátku byly ekonomické problémy. „Mladí liberálové“ z Fideszu se tak mnohým voličům jevili jako spása. Výsledek? Orbánův bič dnes práská nad celým Maďarskem. Znetvořuje veřejnou diskuzi, podmanil si soudy i prokuraturu, dělá politické čistky v médiích. Volební systém předělal tak, že by podle něj Fidesz vyhrál nejen minulé volby, což se skutečně stalo, ale i dvakrát předtím. Orbán by podle tohoto systému byl premiérem nepřetržitě od roku 1998. Jestli toto nejsou zárodečné příznaky diktatury, tak co už?